Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Antropomotorika II - Rychlostní schopnosti

Antropomotorika II - Rychlostní schopnosti

( seminární práce )

  1. Pohybové (motorické) schopnosti

- jejich definování je rozdílné. Jsou chápány jako určité pohybové předpoklady, dispozice, způsobilost, stránky, či znaky činnosti.

- v cizí literatuře se nejčastěji setkáváme s pojmy:

Motor - Physical Quality - Abilities (angl.) 48181xbx59tqt6u



Motorische Eigenschaften (něm.)

Dvigatělnyje - fyzičeskije kačestva (rus.)

definice: Pojmem motorická schopnost rozumíme integraci vnitřních vlastností organismu, která podmiňuje splnění určité skupiny pohybových úkolů a současně je jimi podmíněna. (Čelikovský,1979)

Základní pohybové schopnosti jsou uváděny nejčastěji síla, rychlost, vytrvalost a obratnost, k nimž přistupují z hlediska různých autorů ještě další např. pohyblivost, rovnováha apod. bq181x8459tqqt

2. Rychlostní schopnosti

2.1. Definice

  1. mechanická (fyzikální) definice termínu rychlost: charakterizuje pohyb jako časovou změnu vzhledem k dráze. (v = s/t s = dráha, t = čas)

  2. rychlostní schopností rozumíme schopnost provést motorickou činnost nebo realizovat určitý pohybový úkol v co nejkratším časovém úseku. Přitom se předpokládá, že činnost je spíše jen krátkodobého charakteru (max. 15 až 20 s) není příliš složitá a koordinačně náročná a nevyžaduje překonávání většího odporu. (Čelikovský, 1990)

  3. rychlost je charakterizována schopností člověka provádět určitou činnost za daných podmínek v minimálním časovém úseku. (Vacula, 1966)

  4. vnitřní systém (z části integrovaný a relativně samostatný) organizmu k provedení změny polohy těla, její části nebo objektu podle zadaného pohybového úkolu (přemístit tělo, jeho část nebo objekt co nejrychleji, co nejvyšší frekvencí). (Komeštík, 1995)

  1. Materiální (biologický) základ

  1. svalstvo

  2. nervové procesy

ad a)

- zásoby CP a ATP

- typ svalových vláken (bílá - červená)

Důležitá pro rychlostní činnosti je funkční zdatnost svalu, neboť existuje souvislost mezi velikostí síly produkované svalovou kontrakcí a funkční zdatností svalu. Funkční zdatnost svalu je určena aktivací rychlých vláken, okamžitou zásobou makroergních fosfátů adenozintrifosfátu (ATP) a kreatinfosfátu (CP) v nich, velikostí příčného průřezu svalových vláken a úrovní enzymatické aktivity. (Dobrý - Semiginovský, 1988)

Při rychlostních činnostech jsou primárně zapojována rychlá oxidativně glykolitická a rychlá glykolitická svalová vlákna. (Máček - Vávra,1988)

Podíl těchto vláken je podmíněn geneticky. U rychlostně disponovaných osob může být podle Ejema (1990) až 70%, podle Choutky - Dovalila (1991) až 90%.

( např. Lewis - více jak 90 % bílých - rychlých vláken v dolních končetinách)

ad b)

Rychlostní schopnosti závisí také na průběhu zúčastněných nervových procesů. Ty jsou ovlivněny kvalitou nervových drah, velikostí a typem podnětu, druhem analyzátoru, citlivostí receptorů a efektorů, aktuálním stavem jedince a dalšími činiteli. (největší „zpoždění“ je v nervových synapsích) .

Po stránce biochemické závisí rychlostní schopnosti na úrovni a rychlosti mobilizace chemické energie a na její přeměně v mechanickou energii svalového stahu. Tato přeměna je podmíněna odpovídajícím množstvím ATP ve svalech, rychlostí jejího rozkladu vlivem nervových impulsů a resyntézou ATP. Vzhledem k tomu, že rychlostní činnosti trvají relativně jen krátkou dobu (max. do 20 s), probíhá resyntéza ATP téměř výlučně anaerobním (neoxidativním) způsobem.

(Čelikovský, 1979)

  1. Charakter rychlostních schopností

Rychlostní schopnosti jsou významným činitelem v různých druzích tělocvičné a sportovní činnosti, např. ve sportovních hrách, úpolových sportech a v řadě dalších. V tomto smyslu se někdy mluví i o tzv. rychlostních disciplínách. Typickým příkladem je atletický nebo cyklistický sprint. Co se týče charakteru a struktury činnosti, v úvahu přicházejí jak jednoduché elementární pohyby (např. různé švihy, hmity, úhybné pohyby hlavy, končetin, trupu apod. ), tak i složité činnosti lokomoční (běh, jízda na kole) i nelokomoční (různé točivé pohyby okolo svislé osy těla) případně jejich kombinace (nejčastěji uplatňované ve sportovních hrách).

Většina činností má komplexní charakter. Jako příklad komplexního chápání rychlosti lze uvést tzv. herní rychlost. Většina autorů ji definuje jako schopnost rychlé a efektivní reakce prostřednictvím odpovídající činnosti na určitý podnět v herní činnosti.

2.4. Struktura rychlostních schopností

Velký počet činností a jejich různost z hlediska pohybového i z  hlediska odpovídajících funkčních předpokladů odmítá pojetí jedné rychlostní schopnosti, která by byla univerzální a společná všem typům rychlostních projevů. Jde o komplex relativně nezávislých nebo jen málo mezi sebou korelujících dílčích schopností, které se projevují jako specifické. Odpovídají určitým typům činnosti a podmínkám, ve kterých se realizují.

Při základním dělení uvažujeme dvě kvalitativně odlišné formy projevu rychlostních schopností:

  1. reakční rychlostní schopnost

  2. akční (realizační) rychlostní schopnost

Další dělení a podrobnější struktura jedné i druhé formy rychlostní schopnosti odpovídají větší specifikaci činností, předpokladů a podmínek. Celkový přehled podává obr.1. (podle Kovář, 1990)

Následnost reakční a akční (realizační) rychlostní schopnosti při celkovém hodnocení pohybového projevu je uvedena na obr.2. (Čelikovský,1979)

2.4. A. Reakční rychlostní schopnost

Definice: Reakční rychlost (rychlost reakce) představuje schopnost člověka reagovat na daný podnět v co nejkratším čase. (Kovář, 1990) Je to doba, která udává trvání přenosu signálu od receptoru k efektoru. Tento časový interval ovlivňuje výslednou rychlost pohybu, neboť v praxi je součástí konečného výsledku.

Nejčastější jsou zvukové, vizuální a taktilní podněty. Z hlediska odpovědí se může jednat o jednoduchou reakci - obvykle na jednoduchý podnět, kdy vlastní odpověď je již předem známa a čas bývá krátký. V druhém případě se jedná o složité typy odpovědí (ve sportovních hrách), kdy se musí vybrat nejvhodnější řešení a také doba reakce je podstatně delší.

Experimentální výsledky měření reakční rychlosti ukázaly, že určité typy reakcí mají obecnější charakter. Např. doba vedení - taktilních podnětů: 0.15 až 0.14 s

- sluchových podnětů: 0.16 až 0.15 s

- zrakových podnětů: 0.21 až 0.19 s

Nalézáme zde však velké individuální rozdíly. (sprinteři....)

Možnosti zlepšení reakční doby tréninkem jsou v rozmezí 10 - 15 %. (Havel,1993)

Reakční rychlostní schopnost ovlivňuje ještě řada dalších faktorů. (síla podnětu, stupeň koncentrace, stav trénovanosti, únava...)

Rozdíly v reakční době: horní a dolní končetiny (HK - kratší čas latence)

rychlejší reakci pozorujeme také u dominantní končetiny

2.4. B. Akční (realizační) rychlostní schopnost

Definice: Schopnost člověka provést daný pohybový úkol v co nejkratším čase od započetí pohybu, popřípadě maximální frekvencí. (Kovář, 1990)

Rozlišujeme dvě úrovně:

  1. jednorázové provedení (jednoduchého pohybu, komplexního pohybového aktu)

  2. opakované (frekvenční) provedení (jednoduchého pohybu, komplexního pohybového aktu, frekvenční rychlostní schopnost, akcelerační schopnost)

podle Farfel (1975) a Kuchen (1972): frekvenční provedení dále dělí na jednotlivé typy: - akcelerace (zrychlení) - do 5 až 6 s, do 40 metrů

- stabilizace - maximální rychlost

- frekvence - udržení nejvyšší rychlosti do 20 s (déle trvající výkony považují za hybridní rychlostně - vytrvalostní schopnost)

  1. Další pohledy na dělení rychlostních schopností

Zaciorskij vyděluje 3 základní formy rychlosti:

  1. latentní dobu pohybové reakce (reakční rychlost)

  2. rychlost jediného pohybu (při malém vnějším odporu)

  3. frekvenci pohybu

-tyto projevy rychlosti považuje za navzájem nezávislé, především co se týče ukazatele reakční doby. Podotýká však, že v praxi se setkáváme nejčastěji s rychlostí celých komplexních celků, u nichž se nalézají všechny tyto projevy rychlosti. U většiny pohybů prováděných maximální rychlostí rozlišuje Zaciorskij dvě fáze: 1) akcelerace - zrychlení: fáze narůstání rychlosti



2) stabilizace - stabilizace rychlosti

Godik k tomuto rozdělení ještě přiřazuje tzv. rychlost na začátku pohybu.

Další členění uvádí také Havlíček. Viz. Obr. 3. - autor čerpal z velkého množství literárních pramenů a ve snaze pojmout do oblasti rychlost všechna uvažovaná hlediska a většinu identifikovaných složek však vznikla dosti složitá struktura. Po zjednodušení je uvedena v obr.3.

Nejnovější poznatky o rychlostních schopnostech shrnul ve svém strukturálním modelu Schnabel (1994). Jeho členění zachycuje obr.4.

  1. Vztah reakčních a akčních rychlostních schopností

Charakteristiky akční rychlosti se liší od reakční rychlosti tím, že nejsou závislé jen na pochodech uvnitř řídícího a regulačního systému, nýbrž také na vlastnostech pohybové soustavy, na podmínkách provádění pohybu a na působení reaktivních a vnějších sil.

Při sportovních hrách se využívá anticipace (předvídání): rychlost odraženého či odbitého míče často přesahuje rychlost 100 km/h a tedy interval letu je často menší než 0.20 s Þ teoreticky tedy nelze úspěšně přihrát či odehrát. (doba letu je kratší než reakční doba sportovce)

  1. Závěr

Oblast rychlostních schopností lze zjednodušeně rozdělit na dvě hlavní oblasti. Na oblast reakční rychlosti a na oblast akční (realizační) rychlosti. K tomuto dělení se přiklání většina autorů a proto se nám toto dělení stává základem strukturalizace rychlostních schopností. Jelikož má většina činností má komplexní charakter je proto vhodné hodnotit rychlostní schopnosti v celém komplexu. Proto tedy vzájemný vztah reakčních a akčních schopností je nevyhnutelný. Mezi komplexní - hybridní (smíšené) schopnosti řadíme: silově -rychlostní schopnosti, vytrvalostně - rychlostní schopnosti a koordinačně - rychlostní schopnosti. V dílčím dělení reakčních schopností se většina autorů také shoduje. Trochu odlišné to je u akčních schopností, kde se setkáváme s více pojetími.

Zkoumání rychlostních schopností je velice složité a zahrnuje velké množství experimentálních prací nejrůznějšího charakteru a zaměření. Rozdílnost přístupu, metod, podmínek a pohybových úkolů způsobily, že výsledky těchto prací jsou často odlišné lze stěží nalézt objektivní kritéria pro jejich sjednocení.

4.Literatura

  1. Prof. PhDr. Stanislav Čelikovský, DrSc, a kol., Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu, SPN Praha 1990, 3. vydání

  2. Prof. PhDr. Stanislav Čelikovský, DrSc, ve spolupráci s PhDr. P. Blahušem a PhDr. R. Kovářem, Pohybové schopnosti a jejich struktura jako užitné hodnoty tělesných cvičení, Universita Karlova - Praha 1973

  3. Doc. PhDr. Zdeněk Havel, CSc, Rozvoj rychlostních schopností I, skripta UJEP Ústí nad Labem 1993

  4. M. Choutka, - J. Dovalil, Sportovní trénink, Olympia Praha, 1991

  5. Doc. Blahoslav Komeštík , Antropomotorika, Gaudeamus Hradec Králové, 1995, 1. Vydání

  6. PhDr. Jindřich Vacula, CSc, Metodický dopis - Rychlost - pohybová vlastnost, STN Praha, 1966

 

5. Příloha:

Komplex rychlostních schopností

 

__________________________________________________________

Reakční rychlostní schopnost Akční -realizační rychlostní schopnost

na podněty: při odpovědi: při jednorázovém při opakovaném

- vizuální - jednoduché provedení provedení -

- sluchové - složité frekvenční schop.

- dotykové

__________________

- jednoduchého (elementární-

ho) pohybu

- komplexního pohybového

aktu (operace)

 

 

 

Komplexní - hybridní (smíšené) schopnosti

_________________________________________________

Silově rychlostní Vytrvalostně rychlostní Koordinačně rychlostní

schopnostschopnostschopnost

Obr.1. Struktura rychlostních schopností - (Kovář, in: Čelikovský 1990)

Podnět Reakce Skončení akce

doba

reakce

_______________________________________

Reakční Akční (realizační)

rychlost rychlost

Obr.2. Následnost reakční a akční schopnosti při celkovém hodnocení rychlosti pohybového projevu

Rychlostní schopnosti

Rychlost pohybuRychlost reakce

jednoduchého složitého jednoduchá složitá

  1. jednorázového 1. v pohybovém tvaru

  2. opakovaného 2. s přepínáním z jednoho tvaru do druhého

  3. v kombinaci

Obr.3. Struktura rychlostních schopností podle Havlíčka

Rychlost motorické Acyklická pohybová Cyklická pohybová

činnosti rychlost rychlost

Rychlost jednodu- - Rychlost lokomoce

chých pohybů - Schopnost zrychlení

Komplexní rychlost

Reakční rychlostKoordinační rychlost

  • jednoduchá reakce - rychlost v cyklu svalového

  • složitá reakce protažení a zkrácení

- frekvenční rychlost

 

Základní rychlost

Obr.4. Model členění rychlostních schopností podle Schnabela (1994)

  1. Překlad cizojazyčné literatury:

- úryvek z knihy E.Beyer: Worterbuch der sportwissenschaft (Verlag Hofmann, 1987)

Schnelligkeitsbarriere - str. 329

Rychlostní bariéra

Rychlostní bariéra je fenomén rychlostního tréninku, který se stává, když zlepšení v koordinaci má za následek dočasné modelování podmíněných reflexů a když následující tréninkové stimuly jsou příliš jednotvárné, co do velikosti a intenzity. Pohybová soustava v centrálním nervovém systému, např. pro sprint vzhledem k  frekvenci kroků a délce kroků, zavede takovou cestu, že tato rychlostní bariéra předchází budoucímu růstu rychlosti. K prolomení této bariéry je zapotřebí změna dynamicko-motorického stereotypu. Toho může být dosaženo, např. pomocí pohybového provedení jiného (lehčího) cvičení, tak že atlet může odhalit nové pocity prostorového a časového schéma pohybového průběhu.