Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Externí zdroje financování investic

Přednáška č.10

Externí zdroje financování investic

I. Financování investic prostřednictvím akcií

II.Financování investic prostřednictvím obligací

III. Financování prostřednictvím leasingu

IV. Rozhodování mezi leasingem a úvěrem 33285rin54pmy1t

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

adI) Tento finanční zdroj se používá :



a) při zakládání podniku

b) při rozšiřování stávající a.s., případně při finanční restrukturalizaci im285r3354pmmy

V bilanci se uvádí:

1. Kolik akcií může a.s. podle stanov vydat - autorizovaná akcie ( authorised share).

Autorizovaný kapitál = autorizovaná akcie x nominální cena. V našich bilancích se tento

údaj neuvádí, v zahraničních ano.

2. Dále se uvádí počet emitovaných akcií ( issued share) a emitovaný kapitál, z čehož vyplývá

common capital, equity. U nás vystupuje v bilancích pod pojmem “základní jmění”

3. Dalším vyjádřením akcií v bilanci je emisní ažio (kapitálový přebytek), v angličtině capital

surplus. Protože tržní cena akcie se odchyluje od nominální ceny je tržní cena vyšší než

nominální cena. Vykazuje se samostatně, je to doplňkový zdroj vlastního kapitálu. V nás je

zachycován v položce kapitálových fondů apod. U nás je ještě součástí zákonného

rezervního fondu.

4. Zadržené akcie ( treasury shares). Jsou to akcie, které společnost emitovala a později je

sama odkoupila. U nás je podle obchodního zákoníku může držet 4 roky, pak je musí

prodat nebo snížit základní jmění. Důvody zpětného odkupu proto mohou být různé.

Jedním důvodem může být snížení tržní ceny akcií. Další důvod může být přenos výnosu

v podobě dividend. Dále zde může být snaha o snížení rizika převzetí jiným podnikem.

V některých případech je předepsáno, že a.s. musí odkoupit vlastní akcie ( např. zaměstnan.

akcie, když pracovník odejde nebo zemře). Ve výročních zprávách bývá uváděna dividenda

na 1 akcii, výnosnost vyjádřená v %, cenově upravený ukazatel =

= (tržní cena akcie:čistý zisk na akcii).

Způsoby a podmínky emise(vydávání akcií)

 

1. Soukromá, přímá emise, neboli bez výzvy k upisování akcií

Vyskytuje se u malých nebo rodinných a.s. Velice často se toto provádí s tzv. rizikovým kapitálem ( venture capital). Používá se při zakládání neznámých a.s. Tento kapitál poskytují různé penzijní společnosti, pojišťovny i bohatí jednotlivci, v některých zemích se na tomto kapitálu podílí i stát. Všichni postupují velké riziko. Aby toto velké riziko eliminovali, mají určité požadavky na řízení a správu této a.s. Intenzivně ovlivňují rozhodnutí podnikového managementu. Rizikový kapitál poskytují po částech za splnění určitého úkolu.

 

 

 

2. Veřejné upisování akcií

Existují základní podmínky, které musí podnikatel splnit:

1. Povolení k emisi ( vydává ho komise pro cenné papíry)

2. Vypracování prospektu cenného papíru ( základní údaje o emitentovi, jeho finanční situaci,

bilance, výsledovka, údaje o předmětu podnikání). U nás to řeší zákon o cenných papírech.

3. Provedení upsání do listiny upisovatelů. Podmínky upsání stanovení zakladatel.

4. Zakladatelský plán

5. Výše upisování akcií . Při zápisu nutno splatit minimálně 20% akciového kapitálu, při

ustavující valné hromadě min. 30%.

- Zvláštní úlohu mají zprostředkovatelé nebo ručitelé ( underwriter ). Jsou to společnosti, které kupují celou emisi akcií. Plní trojí funkci:

a) musí nakoupit emisi

b) prodávají akcie

c) vystupují jako profesionální poradci

Svojí činnost hradí z rozdílu ceny, za kterou nakupují a prodávají akcie. Často se v Evropě uskutečňují emise s předkupními právy. Jsou přednostně nabídnuty současným akcionářům, aby nebyli poškozeni vydáním akcií.

3. Náklady emise

Upisování akcií je spojeno se značnými náklady. Zdůrazňují se přímé emisní náklady. Náklady spojené s emisí, dále pak odměna zprostředkovatelům ( rozdíl mezi prodejní cenou a cenou nakupovanou ).Emisní náklady jsou relativně fixní. Proto je pro podnik výhodnější emitovat větší sérii akcií.

Emise do 0,5 mil. USD představuje 19% ceny akcií

Emise od 0,5 do 1 mil USD představuje 15% ceny akcií

Emise od 10 do 20 mil. USD představuje 7% ceny akcií

Emise nad 50 mil. USD představuje 3% z ceny akcií

Emisní náklady kmenových akcií jsou větší než emisní náklady prioritních akcií, protože kmenové akcie jsou riskantnější. Emisní náklady prioritních akcií jsou pak větší než obligací. Emisní náklady souvisí s kvalitou emitovaných akcií. U méně známých akcií budou zprostředkovatelé požadovat vyšší provizi ( budou se hůře emitovat). Existují ještě nepřímé emisní náklady. Do nepřímých nákladů emise patří příprava emise podniku. Dále podhodnocení cen emitovaných akcií - v 1. nabídce. Ceny se stanoví záměrně nižší. V USA 60.-80 letech se podílí až 15%. Dalším nepřímým nákladem je pokles cen již stávajících akcií. Cena stávajících akcií klesá. Přímé i nepřímé náklady činí dle odhadu odborníků 0-30%

ceny akcií.

 

Shrnutí výhod a nevýhod financování investic pomocí kmenových akcií

Výhody: 1. Neexistuje závazek podniku někomu něco vyplácet

2. Kmenové akcie jsou obvykle snáze prodejné než obligace

Nevýhody: 1. Náklady kmenového kapitálu jsou vyšší než náklady dluhu

2. Dividendy se mohou vyplácet jenom ze zisku po zdanění

3. Musejí se hradit vysoké emisní náklady

4. Dochází k rozšíření hlasovacího práva



5. Dochází k rozřeďování výnosů na 1 akcii

Výhody a nevýhody financování pomocí prioritních akcií

Výhody: 1.Existuje stabilizace dividend i při růstu zisku

2. Dochází k rozšiřování kapitálu bez hlasovacího práva

3. Nižší dividendy než u kmenových akcií

Nevýhody: 1. Dividendy nesnižují daňový základ

2. Při poklesu výnosnosti musí podnik hradit pevný výnos

3. Jsou zde vysoké emisní náklady

ad II) Financování prostřednictvím obligací u nás řeší zákon č.530/1990 o dluhopisech.

a) Věřitel se na rozdíl od akcie nepodílí na rozhodování firmy

b) Existuje úrokový daňový štít

c) I zde jsou emisní náklady

Při rozhodování o financování pomocí obligací jsou rozhodující následující faktory:

1. Úrok, který musí podnik platit věřitelům

2. Doba splatnosti ( životnosti ) obligace

3. Hodnocení bonity klienta pomocí ratingu

4. Ručení za obligace

5. Různé omezující podmínky věřitelů

6. Tržní cena obligace

ad1) Obvykle jsou úroky z obligací fixní (pevné). Při úroku musí emitent respektovat úrok, který nabízí finanční instituce z dlouhodobých vkladů. Emitent také musí respektovat jedinečné riziko. ( Úrokový výnos ČEZ 11-15%) Pokud se vyskytuje pohyblivý úrok, pak to z hlediska podniku zhoršuje možnost kalkulací.

ad2) Typická doba splatnosti v USA 20 let a více. U nás max. lhůta splatnosti 10 let, obvykle 3-5 let. Splacení obligací může být dvojí: a) jednorázové na konci období

b) průběžné splácení

Dále může existovat forma splácení pomocí umořovacího fondu ( sunk fund). Podnik dává do zvláštního fondu dohodnutou částku celkové emise a tím se vyhýbá velkému náporu na konci životnosti. Může odkupovat obligace.

Další forma splácení je pomocí odvolání obligace. Podnik si vyhrazuje právo splatit obligace ještě před splatností. Podnik musí na druhé straně nabídnout určitou prémii.

Další možností je povinnost zpětného odkupu (tzv. konverze) . Jestliže cena akcie poklesne pod určitou hodnotu, podnik se zavazuje obligace povinně odkoupit nebo je vyměnit za akcie.

ad4) Ručení může být majetkem emitenta nebo může ručit stát, pak se obligace lépe prodávají.

ad5) Věřitelé si kladou často různé podmínky, což ovlivňuje rozhodování podniku. Stanoví si např. podmínky minimální likvidity nebo si stanoví podmínku maximální dividendy. Dále si kladou podmínku minimálního ziskového krytí úroku. ( Podíl zisku na úrocích). Dokonce si stanoví i určitou maximální výši mezd.

ad6) U obligací spíše platí, že tržní ceny se příliš neodlišují od nominálních cen.

 

Výhody podnikových obligací

1.Existuje obvykle pevný úrok ( V důsledku zadlužení se zvyšuje zisk na 1 akcii, za

předpokladu, že rentabilita vlastního kapitálu je vyšší než úrok z obligací).

2. Vzniká úrokový daňový štít

3. Úrok z obligací je obvykle nižší než dividendový výnos

4. Emise obligací nerozšiřuje prostor vlastníků

 

Nevýhody podnikových obligací

1. Roste finanční riziko ( míra zadlužení)

2. Při poklesu zisku je pevný úrok nevýhodný

3. Jsou zde emisní náklady i různé omezující podmínky věřitelů

U nás je financování pomocí obligací minimální. Je to zdroj perspektivní.

AdIII) viz. 2. Ročník – Podnikové finance + cvičení

Faktory, které ovlivňují výši celkového leasingového úročení:

  • úroková sazba za úvěr na refinancování leasingu

  • doba leasingu

  • interval a pravidelnost splátek

  • navýšení první splátky

  • odkupní cena

ad IV)

Leasing a úvěr mají mnoho společného. Rozdíl je v tom, že u leasingu zůstává majetek ve vlastnictví pronajímatele, kdežto u úvěru se stává předmět majetkem podniku. Existují dvě metody pomocí nichž lze rozhodnout mezi úvěrem a leasingem. Musíme brát do úvahy 5 základních veličin:

1. Daňové aspekty ( odpisový, úrokový a leasingový daňový štít)

2. Úrokové sazby z dlouhodobého úvěru a systému úvěrových splátek

3. Sazby odpisů a zvolený způsob odepisování

4. Velikost a rovnoměrnost leasingových splátek

5. Faktor času vyjádřený diskontní sazbou

1. Rozhodování pomocí diskontovaných výdajů na leasing a úvěr

Výhodnější je ta forma financování, která vykazuje nižší diskontované náklady. Musíme určit diskontované náklady na leasing a úvěr.

 

2. Rozhodování pomocí metody čisté výhody leasingu (ČVL)

Je to rozdíl mezi ČSH investice financované pomocí leasingu a ČSH investice financované pomocí úvěru. Vzoreček – viz. skripta