Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Domácí práce do předmětu : „Retail Management“

 

Vysoká škola ekonomická v Praze

Domácí práce do předmětu : „Retail Management“

Obnova řeznictví v Dolní Lutyni

xxxxxxxxxxx zimní semestr xxxxxxxxxxx 1999/2000

středa 9,15-10,45

Základní údaje o obci Dolní Lutyně



 

Dolní Lutyně se nachází na Severní Moravě v okrese Karviná. Toto okrasní město je od Dolní Lutyně vzdáleno asi deset kilometrů. Dalšími blízkými městy je Bohumín (8 km) a Orlová (asi 3 km, podle toho, z kterého místa o této vzdálenosti uvažujeme, neboť se jedná o obec poměrně prostorově rozsáhlou). Jde o obec vesnického typu, která čítá přibližně pět a půl tisíce obyvatel. Struktura obyvatel je ovlivněna tím, že se jedná o vesnici, ve které není pracovních příležitostí nazbyt. Většina obyvatel bydlí ve vlastních rodinných domcích. Ne všechny rodiny vlastní automobil.

 

V centru Dolní Lutyně je situována větší potravinářská samoobsluha. V budově, kde se tato samoobsluha nachází, je také prostor, kde dříve byly lahůdky a dnes se zde zřizuje hospoda, a dále prodejna masa a uzenin. V centru obce poblíž samoobsluhy jsou ještě další specializované prodejny, a to : ovoce a zelenina, klenoty a knihy, drogerie kombinovaná s papírnictvím, textil, železářství a také pošta. Poněkud dále můžeme najít ještě jedno řeznictví. Poloha těchto prodejních míst, jakož i řešení samotné budovy se samoobsluhou a naším řeznictvím, je patrná z přiloženého náčrtku. Viz příloha č.2. Vzdálenost mezi oběma řeznictvími je cca dvě stě metrů.

 

Potravinářské nákupní středisko v Dolní Lutyni-

 

-je původní určení budovy, kde je umístěno i naše řeznictví. Tato budova byla postavena v sedmdesátých letech, otevřena byla v listopadu 1977. Z brožury věnované situaci v Dolní Lutyni v roce 1977, projektu zbudování tohoto střediska, jsme vyčetla některé plošné výměry (v m2):

celkem(budova bez ramp)– 534

z toho :samoobsluha- 320

lahůdky- 78

výsek masa- 54

tabák- 10

stol. zař.- 72

parkoviště (pro 18 aut)- 370

 

Vývoj situace

 

Po uvedení do provozu v r. 1977 tento objekt patřil Pramenu. Do privatizace nebyl hodně dlouho vůbec začleněn. Dnešním vlastníkem je firma Pramen Orlová se sídlem v Brandýse nad Labem. Asi tři roky měla tuto prodejní plochu pronajatu firma Pramen IKA Morava Sever se sídlem v Novém Jičíně a provozovala zde jak potravinovou samoobsluhu typu Sama tak prodejnu masa a uzenin, tato firma však zrušila provoz lahůdek.

 

Dnes už je jen otázkou diskuze s jakým cílem u nás firma Pramen IKA Morava Sever začala podnikat. Zda měla opravdu zájem tady dlouhodobě fungovat nebo tuto prodejnu vést takovým způsobem, aby lidé byli nuceni nakupovat jinde, pokud možno v Orlovských supermarketech. Odpověď se už asi nikdy nedovíme.

 

Ale jak to tak v naší republice, snad s výjimkou Prahy a možná i některých dalších velkých měst bývá, místní hromadná doprava nefunguje podle našich představ, a tak i dostupnost těchto nákupů jinde je pro spoustu lidí nízká. Ne všichni obyvatelé Dolní Lutyně mají auto. Když přihlédneme i k tomu, že poměrně velkou část představují důchodci, je patrné, že tato situace byla pro obecní úřad nepřijatelná. Ten se dokonce několikrát s firmou Pramen IKA Morava Sever snažil dohodnout, ale marně.

 

Ale zpět k naší samoobsluze. Tato firma ať už z důvodů finančních nebo jiných postupně přerušila vztahy s dodavateli zboží delší trvanlivosti a nízkou obrátkovostí (tržby byly do sídla firmy posílány, ale už z nich nebylo dodavatelům placeno, takže tito postupně přestali zboží dodávat) a dále odebírala pouze pečivo, některé mléčné výrobky a něco málo ovoce a zeleniny. Nevyhnutelně tedy zboží z regálů začalo mizet. Tento proces se započal někdy v měsíci květnu tohoto roku. Personál prodejny nejprve zbylé zboží „aranžoval“ do předních částí regálů, později přistoupil i k takovým opatřením, jako bylo odstranění dvou regálů, aby to nevypadalo tak hrozivě.

 

Stejně se situace vyvíjela i v prodejně masa a uzenin, kde vedoucím byl již velmi dlouhá léta (od počátku, tedy 22 let pan Mirko Solák. Koncem června už nebylo možno koupit ani to pečivo a v řeznictví měli pouze jednu roli šunky a pár konzerv. Pan Mirko Solák, který tam jako poslední z osmi zaměstnanců doprodával tuto chabou nabídku, byl značně zdrcen očekávaným ukončením činnosti. Vyvstával pro něj obrovský existenční problém - jak uživit rodinu, jak si případně najít nové zaměstnání, když severní Morava a zvláště okres Karviná patří k místům s nejvyšší nezaměstnaností v České republice.

 

Smlouva Pramenu IKA Morava Sever vypršela dnem 30.června 1999. Celý měsíc červenec bylo zavřeno. Novým zájemcem o prostory samoobsluhy a lahůdek byla firma PR Market s.r.o. se sídlem v Třinci a svými prodejnami typu „Koruna“. Ta nejprve provedla dílčí úpravy a již 14.července zahájila prodej. Její první a zaváděcí nabídka byla vcelku uspokojivá a dlužno dodat, že se ještě stále zlepšuje. Ale to bych odbočovala.

 

I přes svoji tíživou situaci se pan Solák nevzdal, zařídil si živnostenský list a „svoji provozovnu“ o rozloze 110m² včetně rampy si od Pramenu Orlová pronajal . Ten toto jeho rozhodnutí jenom uvítal, protože o tyto prostory PR Market zájem neprojevil.

 

 

Otázka finančních zdrojů

 

Díky toho, že se jedná o pronájem, nebylo potřeba získávat kapitál pro zřízení a zařízení prodejny. Po dlouholeté zkušenosti už nebylo nutno získat dodavatele a teprve ověřovat jejich spolehlivost. Se dvěma hlavními dodavateli se pan Solák zná dobře i osobně, a proto je poměrně snadno přesvědčil pro obnovení dodávek. Po červenci, kdy bylo zavřeno a zaměstnanci na povinné dovolené bylo už během prvního týdne v srpnu opět možno přivítat první „staronové“ zákazníky.

 

 

Základní informace o druhém řeznictví

 

Jedná se o velmi malou prodejnu umístěnou v rodinném domku. Prostor pro zákazníka je značně omezený, najednou se tam nevejde více zákazníků, a tak někteří musí čekat venku, což asi nikomu z nás není příjemné. Samotný přístup do této prodejny je značně bariérový, je třeba překonat čtyři strmé a ještě k tomu úzké schody; dveře se otevírají ven, takže nás mohou velmi dobře smést. Personál taky za moc nestojí, kolikrát to vypadá jako by tam zákazník překážel,vadil a otravoval. Nakupovat zde tedy vůbec není příjemné, což poskytuje jistou konkurenční výhodu řeznictví pana Soláka.

 

Další možné konkurenční výhody později vyplynou z rozboru vnějšího i vnitřního designu. Nezanedbatelnou výhodou může být poloha provozovny - blízkost nově fungující prodejně potravin bez úseku masa, pouze s omezeným sortimentem vakuově balených salámů a mražené drůbeže a ryb.

 

Problém by se tedy mohl zdát vyřešen a zažehnán. Jenže trpělivost zákazníků je omezená a i přesto, že konkurenční řeznictví není zrovna nejpříjemnějším místem k nakupování, mnoho místních lidí si tam už nakupovat zvyklo; jiní začali své nákupy uskutečňovat cestou z práce (pokud mají to štěstí, že pracují ve městě).

 

Do budoucna je třeba vyřešit ještě nejeden problém. Půjde o otázku počtu zaměstnanců, pracovní a provozní dobu, sortiment, reklamu, případné úpravy a modernizaci provozovny a mnoho dalších.

 

 

Vnější design

 

Budova – je jednopodlažní a byla postavena pro účely, kterým slouží a splňuje tedy požadavky účelnosti. Celé dvě stěny jsou prosklené, prosklení je orámováno žlutě, omítka je šedá. Celková plocha, kterou tato budova zaujímá, tedy 519 m² , je pro místní poměry dostatečná. Do okolního prostředí převážně šedých rodinných domků dobře zapadá a nepůsobí jako pěst na oko.

 

Vstupní prostory – Abychom se dostali do samotné prodejny masa a uzenin musíme projít jakousi předsíní. Tím je zamezeno výraznějším změnám teploty v zimním období a zákazníkovi to umožňuje vyhnout se teplotním šokům. Není zde možnost oddělení vchodu a východu, nicméně tento vstup je dostatečně prostorný, takže se zde zákazníci mohou minout. Otevírání dveří je mechanické (se systémem „samo zavírá“), ale poměrně snadné, nepřekonatelné by mohly být snad jen pro malé dítě. Vstup není úplně bezbariérový, ale zatím v Dolní Lutyni Nemáme žádného vozíčkáře. V případě potřeby zajisti bezbariérovost by to nebyl problém, protože schod do prodejny je velmi nízký, takže by se zde snadno dala vybudovat betonová plošina s jen velmi malým sklonem.

 

Na tomto místě bych se rovněž zmínila o nejbližším okolí prodejny. Celá budova je podél obou prosklených stěn opatřena chodníkem, ten umožňuje snadný přístup ze všech stran. Okolí bývá většinou bez odpadků a je zde i možnost si sednout na lavičky.

 

Výkladní skříně – O výkladních skříních se vlastně hovořit nedá, ale i tak prosklená stěna umožňuje zákazníky upoutat nebo odradit. Vhodným způsobem upozornění na aktuální či zajímavou nabídku by podle mě spíše než malá tabule s nevzhlednými křídovými nápisy bylo využití prosklené části. Volila bych arch tvrdého papíru a na ně pak barevné nápisy. Pro upevnění těchto cedulí by se mi zamlouvala větší lepící kolečka v barvě písma. Aktuální, zajímavou a cenově výhodnou nabídku bych odlišila barvami. Zajisté však bude potřeba aby tyto arch byly dostatečně čitelné a aby nezabraňovaly pohledu dovnitř prodejny. Alternativou by mohly být nápisy snadno smývatelnou barvou přímo na sklo, pohled na ochotné a pracovité prodavačky, libové maso či salámy, který může sám o sobě rovněž přispět ke stimulaci zákazníka ke vstupu a koupi a navíc dává identifikaci prodejní jednotky a jejího sortimentu, by v tomto případě byl ještě méně omezen..

 

Jak se ještě zmíním v části věnované mikroklimatu, mohlo by se uvažovat o instalaci vertikálních žaluzijí. Ty by mohly nést nějaký roztomilý motiv věnovaný jídlu, což by umožnilo zákazníka lákat i v době, kdy je prodejna zavřená. Přes den by tyto žaluzie měly být roztažené nebo alespoň otevřené, aby nezabraňovaly průhledu.

 

Informace v nápisech – Že jde o řeznictví, se dovíme více cestami. Po původním nápisu nad „okny“ prodejny dnes zbývají pouhé stíny, přestože čitelné, ne moc vábné. Bohužel v moci pana Soláka není, aby tyto pozůstatky odstranil. Řešení základní informace, tedy nápisu „Maso a Salámy“ je špatně popsatelné, ale patrné z přílohy č.3. Pokud přistoupíme až ke vstupním dveřím, můžeme zjistit otevírací dobu a kdo je za tuto prodejnu odpovědný – tedy jméno pana Soláka. Toto řešení se mi nejeví úplně ideálním. Nelíbí se mi umístění informace o otevírací době. Aby se, i když je to málo pravděpodobné, nestalo, že případný zájemce o tyto informace, by překážel těm, co by chtěli vejít a nebo naopak odejít, volila bych ještě jednu takovou vývěsku umístěnou na jiném místě než jsou vstupní dveře. Protože se nedá předpokládat, že člověk náhodně projíždějící mimo otevírací dobu, by na základě informace, že tam je řeznictví, se tam někdy v budoucnu vrátil nakoupit, a protože všichni občané Dolní Lutyně o svém řeznictví vědí, není nutné zvažovat instalaci nápisů, které by v noci svítily. Možná snad pokud se bude dařit a budou zbývat finanční prostředky… 

Parkoviště – je jedním z prvků vnějšího designu, který by neměl chybět. Tak je tomu i v našem případě. Parkoviště sice není přímo před prodejnou, ale je snadno dosažitlné (viz náčrtek příloha č.2); není sice hlídané, ale je tak na očích, že zde ještě ke krádeži osobního vozu nedošlo. V době, kdy své nákupy činí více lidí je však jeho kapacita osmnáct parkovacích míst nedostatečná. Zaparkovat se sice dá i jinde, pak je ale nutno s nákupem ujít delší kus cesty.

 

Zdejší občané k dopravě hojně používají kola. Pro ta je vyhrazena část výše zmíněného parkoviště. Často se stává, že je toto místo plně obsazené. Proto bych pro zákazníky řeznictví nechala zabudovat stojan na kola přímo k prodejně. Toto opatření by nejen poskytlo nová místa, ale také větší kontrolu nad opuštěnými koly. Bohužel toto řešení bude muset, jako mnoho dalších, počkat na dobu dostatečných finančních zdrojů.

 

Je rovněž dost těch, co na své nákupy berou i své čtyřnohé přátele. Pro ty by rovněž bylo potřeba zabudovat vhodné úchyty na vodítka – jakési psí parkoviště.

 

 

 

Vnitřní design

 

Osvětlení – je potřeba dostatečně jasné, aby si personál při plnění přání zákazníků, neublížil. Na druhou stranu příliš jasné osvětlení není příjemné zákazníkům. Dosavadní osvětlení tvoří dvanáct stropnic. Ty jsou ve třech řadách po čtyřech. Řada nad prostorem pro personál má po dvou žárovkách, zbývající dvě řady po jedné. Tím je zajištěna větší koncentrace světla pro personál a zboží a nižší intenzita světla pro zákazníky. Regulaci intenzity světla pak lze dále provádět použitím žárovek s různou svítivostí.

 

Mikroklimatické podmínky – tedy hlavně teplota, vlhkost a „čerstvost“ vzduchu je zajišťovaná ústředním topením , dvěma pod stropem umístěnými ventilátory, a větracími otvory ve zdi. Vzhledem k tomu, že zboží vyžaduje chlazení, bylo by nevhodné v zimě vytápět na vyšší teploty, navíc zákazníkovi příchozímu z mrazu by zde po chvíli začalo být nepříjemně horko, a my přece chceme, aby měl dost času a chuti se porozhlédnout a vybrat si.

Pro letní období jsou ventilátory nezbytné, ty současné jsou již značně zastaralé a málo funkční. Letní sezóna je ještě daleko, ale určitě by bylo vhodné už teď počítat s potřebou výměny těchto ventilačních zařízení. Uvážíme-li že prosklená část směřuje na jihovýchod, což znamená, že po celé letní odpoledne sem svítí slunce, bylo by na místě zvážit též instalaci vertikálních širokých žaluzijí, nebo nějaké formy slunečníku umístitelné nad chdník před prodejnou.

 

Hudební kulisa a hluk – V této prodejně jsem se nikdy nesetkala s hlučností ale ani s žádnou hudební kulisou. Možná že v tomto typu maloobchodní provozovny hudba není potřebná a protože se jedná o pultový prodej, kde je potřeba, aby prodavačky zákazníkům dobře rozuměly, a nepřichází ani v úvahu ovlivňování aktivity zákazníka, mohla by mít i rušivý vliv.

 

Vůně – Protože se jedná o řeznictví, tak vůně sama o sobě přichází z prodávaného zboží. Pro mnohé lidi, zvláště muže, je tato vůně už sama o sobě tak neodolatelná, že nedoporučuji ji nějakým způsobem potlačovat. Je ale třeba řádně dbát na to, aby někde nebylo zapomenuto něco, co by po čase mohlo začít páchnout. Pachů se zbavuje jen velmi těžko a zaručeně odpuzují.

 

Materiály a barvy – Zdi jsou bílé a tak by to i mělo zůstat. Pult je z umělé hmoty, kovu a skla. Součástí pultu je rovněž chladírenský box pro čerstvé maso v úseku masa a pro měkké salámy v úseku salámů a uzenin. V úseku masa je pak jedna část ze dřeva, což umožňuje relativně bezpečnou manipulaci s masem a pomáhá tlumit rány ze sekání kostí podle přání zákazníků. Zeď za pultem je vykachličkováná stejně jako části zdi v rozích místnosti; ve výšce necelých dvou metrů jsou do ní zapuštěny kovové nerez háky pro zavěšení uzeného masa či kostí a trvanlivých suchých salámů. Na podlaze je položena dlažba, to usnadňuje její mytí a údržbu. Protože pult je poněkud vzšší, bylo potřeba do prostoru pro prodavačky položit na podlahu dřevěnný stupínek, něco jako palety, aby prodavačkybyly dostatečně vysoko.

 

Dispoziční řešení – Jedná se o klasický pultový prodej, bez žádného samoobslužného úseku. Proti tomu nelze ani v nejmenším nic namítat, pro tento typ prodejny to je asi to jediné správné (těžko si představit zákazníka, jak si sám odsekávé kus masa…), vzhledem k omezeným prostorovým možnostem i jediné možné řešení.

 

Prezentace zboží a rozmístění sortimentu– Maso lze jen těžko prezentovat s cílem dosažení impulzivního nákupu, každý si koupí to, co si přišel koupit. Zajisté by se však dalo docílit toho, že jsem si něco koupit přišel, ale raději to nakonec nekoupím. Proto je třeba dbát na zjevnou čistotu v celé prodejně, a také na to, aby personál byl vždy v relativně čistém oblečení. Lze pochopit třeba trochu krve, či kousek masa na pracovním oděvu, ne však bláto a podobně. Rovněž by nebylo vhodné, aby se jedna prodavačka věnovaka zároveň čerstvému masu a salámům. Když už tam bude v některých okamžicích muset být jen jedna, bude si muset ruce vždy umýt.

 

Pokud jde o prezentaci salámů, je možné zákazníky ovlivnit vhodným způsobem rozmístění. Možnost impulzivního nákupu existuje. Je možné že pokud mě zaujme nějaký salám, který je rovněž dobře nakrájený, že si ho koupím, i když jsem to původně nezamýšlel. Proto je třeba , aby salámy nakupuvané často (např. šunkový, gothajsý, junior…) uvolnily místo, ketré zákazníkovi padne spíše do očí, salámům nakupovaným jen pro zvláštní příležitost (šunka, moravské uzené, uherák…) a umožnilo se tak zákazníkovi se pro jejich koupi včas rozhodnout.

 

Nedávno jsem v jedné pražské masně viděla na nakrájených salámech kousky zeleniny pro barvu. Nevím jak ostatní zákazníky, ale mě to spíše od výběru odrazovalo. Tento způsob „zkrášlení“ zboží bych přinejmenším nedoporučila.

 

Na tomto místě věnovaném prezentaci zboží bych se ještě zastavila u výzdoby prodejny. Mě jako zákazníka nejvíce zaujalo prasátko vymodelované z širšího drátu barvy mírně do červena a umístěné na zdi proti vcodu do prodejny. Jako by se na vás smálo a říkalo: „nakupuj co hrdlo ráčí“. Jinak zde nenajdeme prakticky žádnou výzdobu, pokud za ni nepovažujeme naaranžování zboží v pultech a na hácích. Do budoucna by se mi zamlouvalo umístit na stěnu také hodiny a do horní části oken snad i krátké záclony. Možné by byly i záclony dlouhé a na krajích stažené. Nějaký závěs, nejlépe asi kuličkový, by se rovněž doře uplatnil pro oddělení vnitřních prostor od samotné prodejní místnosti. Kuličky by umožňovaly průchod bez použití rukou k otevření dveří.




 

Kvalita sortimentu – jedná se především o čerstvost, kterou v případě čerstvého masa a salámů nelze zaručit žádným datem spotřeby uvedeným na obalu. Proto je třeba dbát na to, aby se nestalo, že by došlo k prodeji zboží, které už není úplně v pořádku. Zákazník je dnes velmi háklivý na zkažené výrobky a může jej to pro příště odradit od dalšího nákupu v takové prodejně. Informaci o datu spotřeby je třeba zákazníkovi dát k dispozici. Nyní se tak děje prostřednictvím tabule, na které se toto datum pro salámy a maso průběžně mění. Její umístění na podlaze, kde může být snadno přehlédnuta a pohledu na ni může zabránit taky tvořící se fronta, však není nejvhodnější. Jako možné řešení se mi jeví pověšení podobné tabule na stěnu tak, aby se nedostala za frontu zákazníků a byla všem k dispozici po pouhém otočení hlavy správným směrem.

 

Označení zboží a ceny – by obecně mělo být zřetelné, jasné a pokud možno nezaměnitelné. K tomu to účelu dnes v našem řeznictví používají umělohmotné cedulky s názvy salámů a mas, u kterých se cena dá měnit výměnou číslic v místě pod názvem. Tyto cedulky se dají díky špici zapíchnout do salámu či masa, ke kterému patří. Toto značení je přehledné a postačující, není potřeba jej měnit. Ke změně by ale mělo dojít u označení cen mražených výrobků. Papírový arch s názvy a už několikrát přepsanými cenami by bylo na místě vyměnit, aspoň za nový papír vložený do folie. Změnu cen v tomto případě by se dalo vyřešit tak, že by se ceny uváděly na zvláštním pruhu papíru, který by se k názvům výrobků vkládal. Tím by se zamezilo nevzhlednému přepisování a následné nečitelnosti.

 

Obchodní zařízení – pulty, háky, mrazicí box slouží jednak k uchování zboží jednak k jeho prezentaci zákazníkovi. Proto by se mělo dbát na jejich vzhled a čistotu. Mrazicí box už příliš pěkný není, ale stále plní svůj účel, a proto jej z finančních důvodů nelze aspoň prozatím vyměnit. Pulty jsou rovněž staré, ale také stále funkční, vadit by mohly snad jen zákazníkům, kteří si potrpí na nejnovější novinky. Totéž platí pro háky. Jiné obchodní zařízení sloužící pro prezentaci zboží nebo uskutečnění nákupu v této prodejně nemá smysl uvažovat.

 

 

 

Další zařízení nutná k uskutečnění nákupu:

Váhy, které sice zákazník bezprostředně sám nepoužije při svém nákupu, ale k jeho uskutečnění jsou vždy použity personálem, jsou digitální a staré jenom asi tři roky; plně plní svoji funkci. Váhu i cenu zboží si zákazník snadno přečte.

Pokladny nejsou schopny snímat čárový kód, ale ani by neměly z čeho. V tomto typu prodejny by se neuplatnily a proto uvažovat o jejich zavedení je bezpředmětné.

 

Doplňkové služby – Parkoviště jako základní doplňková služba k dispozici je. Sekundární doplňkové služby nejsou a u řeznictví je snad ani nepředpokládáme.

 

K vnitřnímu designu dále patří také personál. Tomu se budu věnovat poněkud více spolu s rozborem pracovní a prodejní doby.

 

 

Personál

 

Jako zákazníka nás zajímá rychlost obsluhy, chování personálu, jeho kvalita a vzhled. Rychlost je ovlivněna především počtem, ale také odbornou způsobilostí a schopnostmi. V této prodejně dříve pracovalo osm lidí. Dnes jsou tady jenom tři – pan Solák a dvě prodavačky. Všichni tři zde pracují již od prvního otevření a mají tedy mnohaletou praxi ve svém oboru.

 

Dnešní prodejní doba je následující:

 

Den
Prodejní doba
Provozní doba
Prodejní hodiny
Provozní hodiny
Pondělí
zavřeno
zavřeno
0
0
Úterý
8,00 – 17,00
7,45 – 17,00
9
9,15
Středa
8,00 – 17,00
7,45 – 17,00
9
9,15
Čtvrtek
8,00 – 17,00
7,45 – 17,00
9
9,15
Pátek
7,30 – 17,00
7,15 – 17,00
9,5
9,45
Sobota
7,00 – 12,00
6,45 – 12,00
5
5,15
Neděle
zavřeno
zavřeno
0
0

 

Uvedená provozní doba je zároveň pro všechny tři dobou pracovní. Všichni tedy v současné době pracují na plný úvazek 42,5 hodin týdně. Prodejní doba je 41 hodin týdně. Takto jsou zde všichni zároveň a dochází ke zbytečným prostojům. Jen vyjímečně, a to jedině v odpoledních hodinách a v pátek se zde začne tvořit fronta. Dodavatelé jezdí jen dopoledne, a tak i to málo, co pan Solák sám vyrábí (tlačenka, škvarky, cibulkový salám, což jsou jen asi 2-3%ze sortimentu), vyrábí dopoledne, kdy zákazníků není tolik. To si uvědomuje i pan Solák a už dnes uvažuje o změně pracovní doby.

 

Existují dvě možnosti. Jedna s pracovním úvazkem 35 hodin a druhá s 30 hodinami pracovního úvazku. Aby byli přítomni vždy dva bude třeba zavést i dělené směny. Mohlo by to vypadat asi takto:

 

 

Návrh pracovní doby s 35 hodinovým pracovním úvazkem

 

Den
Pracovní doba 1
Pracovní doba 2
Pracovní doba 3a
Pracovní doba 3b
Prodejní doba
Po
0
0