Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




























Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Vnitropodnikové strategické plánování

Vnitropodnikové strategické plánování

Na počátku strategického plánování (je-li známo poslání podniku a jeho globální cíle) stojí analýza výchozí situace (situační analýza), kt. zpravidla zahrnuje 5 dílčích analýz:

  • analýza podniku – interní analýza

  • analýza odvětví

  • analýza trhu

  • analýza konkurence 32485nxv47hot9r

  • analýza okolí



Cíl analýzy podniku – vytvořit reálně obraz vlastního podniku Þ stanovit přednosti a nedostatků podniku Þ vytvoření profilu silných a slabých stránek podniku (jejich srovnání s nejsilnějším konkurentem Þ představa o relativních konkurenčních přednostech)

V rámci analýzy podniku zpravidla posuzujeme i:

  • podíl podniku na trhu, xo485n2347hoot

  • kvalitu výrobku,

  • životní cyklus výrobků,

  • čas potřebný na výrobu jednotky produkce,

  • stáří strojů a zařízení,

  • produktivita práce,

  • intenzita MKT aktivit,

  • objem disponibilního cash-flow,

  • kvalifikaci pracovníků,

  • informační a komunikační strukturu

Analýza odvětví – analyzuje situace a vývojový potenciál odvětví, do kterého podnik patří.

Orientuje se na:

  • druh vyráběných výrobků,

  • rozsah diferenciace výrobků

  • porovnatelné výrobky

  • rozsah automatizace

  • zkušenosti a z nich vyplývající přednosti

  • nezbytná velikost výrobních středisek

  • náklady na dopravu a distribuci

  • bariéry přístupu na trh

  • objem produkce nezbytný pro vstup na trh

Analýza trhu

  1. odbytový trh

  2. trh zásobovací

  3. trh práce

  4. trh kapitálu

Zajímají nás tyto charakteristiky:

  • fáze životního cyklu výrobků,

  • velikost trhu a jeho potenciál,

  • sezónní vlivy

  • segmentace trhu,

  • koncentrace zákazníků

  • elasticita odbytu (prodeje)

  • četnost nákupů

  • koncentrace nabídky

  • agresivita konkurence

  • stupeň využití kapacit

Platí:

Srovnáváme vlastní podnik s nejvýznamnější konkurencí v rámci specifického trhu či segmentu trhu.

Analýza konkurence

Cíl: získat a prognózovat ty údaje o konkurenci, kt. mají význam pro strategii vlastního podniku.

Údaje:

  • budoucí cíle konkurence

  • současná strategie konkurence

  • předpoklady konkurence

  • schopnosti konkurence

Analýza okolí – analýza makrookolí (viz minulá otázka)

  1. Operativní plánování a kontrola

- cíl a nástroje operativního plánování, vztahy mezi strategickým a operativním plánováním. Pojetí kontroly, její klasifikace, předmět kontroly. Controlling.

Strategické plánováníOperativní plánování

hledáme cílcíle jsou stanoveny

kapitálové zdroje nejsou ještě vázánykapitálové zdroje jsou vázány

nasazením kapitálových a personálníchvyužitím zdrojů se výnosové potenciály

zdrojů se vymezují výnosové potenciály realizují

pozornost se věnuje důležitým faktorůmpozornost se věnuje větším detailům

úspěch v operativním řízení je možný pouze díky úspěšným strategiím

 

Pro operativní plánování jsou potřebné tyto prvky:

  • vyúčtování uplynulého roku,

  • plánování nákladů a zisku pro příští rok

  • plán obratu a odbytu,

  • plán výroby a kapacit

  • investiční plán

  • plán nákupu

  • plán pracovníků a organizace

  • finanční plán a plán likvidity

  • plánovaná bilance (rozvaha)

  1. Podniková organizace

Pojetí organizace, její cíl a úkoly, formální a neformální organizační struktury, vztahy strategie, organizační struktury a efektivity řízení v podniku

Organizace je jedna z funkcí řízení, je to souhrn činností jejichž cílem by měla být tvorba organizační struktury podniku

Smyslem organizace je dělba práce

Podnik musí

  1. stanovit úkoly

  2. rozdělit na části

  3. koordinovat tyto části a celkový postup

Dobrá organizace podniku není hlavním cílem, ale pouze prostředek, jak dosáhneme cíle. Strukturu org. tvoří systém prvků a vztahů mezi nimi, pak hovoříme o útvarové struktuře.

Vytvářet strukturu:

  1. ohraničit úkoly (fce ve smyslu dělby práce – definovat prac. místa)

  2. definovat vztahy mezi jednotlivými místy a funkcemi

Určit vztahy nadřízenosti a podřízenosti – rozdělit pravomoc a odpovědnost – vznikají organizační formy

Organizace – 3 významy

  1. podnik = organizace jako výsledek organizování, organizace jako instituce

  2. podnik má organizaci, určitou formu uspořádání vztahů (org. řád), organizace je org. struktura

  3. podnik je organizován, vlastní realizace organizačního procesu

Nutnost organizovat vychází z dělby práce (1 člověk to nezvládne) z důvodů:

  1. rozsahu práce,

  2. různorodosti práce,

  3. efektivnosti práce.

Aspekty organizace

2 pohledy

  1. útvarová organizace

  2. procesní organizace

Tyto organizace jsou:

  1. formální (2. pohled) – sjednocuje podnikové dění k určitému cíli, předem upravené vztahy

  2. neformální – nevědomá, mění se v čase; tvoří se vztahy, keré nejsou předmětem org. řádu

- lidské charakt. vlastnosti

- úroveň vztahů

Útvarová organizace

Úkol

  • rozdělit celkový úkol podniku do tolika dílčích úkolů, aby následným přiřazením těchto dílčích úkolů prac. místům vznikla smysluplná dělba práce a uspořádání podnikových procesů

  • analýza, rozklad celkových úkolů podniku na části a pak syntéza a z toho vzniknou vztahy mezi prac. místy. Analýza vychází z podnik. cílů.

Syntéza představuje vytváření org. jednotek (prac. místa analýzou). Cílem je zkombinovat dílčí úkoly vzniklé v rámci analýza a vytvořit tak jednotky dělby práce (prac. místa)

Organizační struktura – prac. místa a jejich vzájemné vazby

Tvorba prac. míst – shrnutí úkolů na 1 osobu, základní prve organizace,

Popis prac. míst – co má na kterém prac. místě kdo dělat, rámcový popis prac. místa (prac. náplň), reprodukuje org. řád, je pomocný prostředek pro začlenění prac. do organizace

Typy organizace

  1. liniové

  2. liniově štábní

  3. více liniový (funkcionální)

Formy útvarové organizace – kombinací prvků org. struktury vznikají formy

  1. průkopnická – u nového podniku, všechno řídí sám z centra

  2. byrokratická – pevně dány vazby, liniový vedoucí a prac.

  3. maticová – vztahy mají podle výrobků formu matice, funkcionální typ organizace (více vedoucí)

  4. podnik. jednotky

  • funkcionální typ org., členění podle trhu

  • divizově členěná organizace liniového typu

 

  1. Výnosy, náklady a hospodářský výsledek (analýza bodu zvratu)

- jsou to nejdůležitější charakteristiky podniku

- vstupy i výstupy jsou ve formě naturální i peněžní- vstupy

- zisk je součást výstupu- náklady

PODNIK

- výstupy

- tržby

Výnosy

  • jsou peněžní částky, které podnik získal z veškerých svých činností za určité účetní období (měsíc nebo rok) bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich inkasu

  • u výrobního podniků jsou hlavními výnosy tržby za prodej výrobků a služeb

  • u obchodních podniků - obchodní rozpětí (nebo marže rozdílu mezi prodejní a nákupní cenou)

Výnosy jsou tvořeny:

  1. provozní výnosy - jsou získávány z provozně hospodářské činnosti firmy (hlavně jsou to tržby)

  2. finanční výnosy - z finančních investic - z cenných papírů, z vkladů, z účastí

  3. mimořádné výnosy - prostředky, které podnik získá prodejem odepsaného nebo nepotřebného majetku

Náklady

- jsou to peněžní částky, které podnik účelně vynaložil na získání výnosů

Náklady jsou tvořeny:

1. provozní náklady

2. finanční náklady

3. mimořádné náklady - dary, mimořádné odměny

-odpisy lze zařadit buď do provozních nebo do finančních nákladů (my je budeme započítávat do provozních nákladů)

provozní výnosy-provozní náklady =provozní výsledek

finanční výnosy-finanční náklady=finanční výsledek

mimořádné výn.- mimořádné náklady=mimořádný výsledek

výnosy-náklady=hospodářský výsledek

-daň

=HV po zdanění

+čerpání z rezervních fondů

-potřeby rezervních fondů

+HV z minulých let

bilanční zisk

-firma musí mládnout, aby byla schopná obstát v konkurenci --> inovace --> nová výkonnost, nové stroje, nový materiál, proto musím investovat a na investice vezmu zisk nebo odpisy

TRŽBY (Q•P=T)

- variabilní náklady

fixní náklady + zisk

(příspěvek na úhradu fixních nákladů)

- fixní náklady

nezdanitelný zisk

- daň

čistý zisk

Tržby

  • představují hlavní složku výnosů podniků, slouží k úhradě nákladů, daní, rozšířené reprodukce, vyplácení dividend…

  • peněžní částka, kterou podnik získal prodejem výrobků, zboží a služeb v daném účetním období

Tržby jsou tvořeny:

  • prodejem vyrobených výrobků

  • prodejem nakoupených výrobků (zboží)

  • prodejem zásob

  • tržby za patenty a vynálezy

 

tržby = Q • P

- tržby budou tím větší, čím větší bude objem produkce a cena

 

Tržby za výrobky jsou ovlivněny:

  1. fyzickým objemem výroby – ten je omezen v krátkodobém pohledu výrobní kapacitou a poptávkou,

  2. cenou – jsou produktem trhu a jejich vývoj závisí i na typu trhu – na tu má vliv

  • koupěschopná poptávka a konkurence

  • kvalita

  • technická úroveň

  • servis

  • reklama

  1. změny struktury výroby – jiné využívání může zvýšit tržby i zisk

  2. způsob fakturace a doba úhrady faktur

Plán tržeb

Plán tržeb (prodejů) stanoví předpokládané objemy prodejů (v naturálních jednotkách) a příjmy z prodejů (v Kč) za období (rok, měsíc).

Plánuji podle:

  • jednotlivých výrobků

  • skupin zákazníků

Plánování tržeb

1. ujasnit si co plánuju

2. kdo bude tržby tvořit - zákazníci

3. krok - časové rozdělení - ovlivňují jej sezónní výkyvy

  1. krok - bere v úvahu prodeje realizované v minulých letech

 

Plán tržeb vychází z mkt průzkumu trhu, podle zjištěné poptávky u jednotlivých zákazníků odhadneme objemy prodejů, vynásobíme předpokládanou prodejní cenou, kterou jsme stanovili na základě poptávkové funkce.

Tržby porovnáme s plánovanými náklady a zjistíme, zda jsme dosáhli předpokládaného zisku – pokud ne – hledáme cesty zvýšení prodejů a snížení nákladů.

Při plánování tržeb se pracuje se SWOT analýzou, která musí probíhat permanentně Þ dochází permanentně ke změnám jak uvnitř podniku, tak v jeho okolí.

 

Plánovaný zisk - rozdíl mezi plánovanými tržbami a plánovanými náklady. Buď bude dostatečný nebo ne. Když mám méně zisku, než požaduji, snažím se zvýšit tržby - prostřednictvím zvýšení množství a zvýšením cen ( o zboží ale musí být zájem a cena musí odpovídat parametrům výrobku - kvalita výrobku, technické parametry) => zvýšení množství => snížení průměrných nákladů

snížení nákladů => zvýšení produktivity práce (za stejnou dobu se spotřebuje na 1 výrobek méně času) - zvýším tržby na 1 pracovníka a tím zvýším jeho pracovitost

- měl by existovat vztah mezi růstem produktivity práce a růstem průměrných mezd

- produktivita práce by měla růst 2x rychleji než průměrné mzdy

 

 

Náklady

- jsou klíčovou kategorií - o nákladech rozhoduje firma sama, o tržbách ne

  • peněžně vyjádřená spotřeba výrobních faktorů včetně veřejných statků vstupů

  • peněžní částka, kterou podnik účelně vynaložil na získání výnosů

  • spotřeba hodnot v daném období

2 pojetí nákladů:

1. ve finančním účetnictví - pro externí uživatele (úřad práce, banky, věřitelé,...)

2. vnitropodnikové (manažerské) účetnictví - používá se k řízení

Účetní náklady odráží:

- změnu stavu hotovosti, v bance

- náklady musí souviset s výnosy v příslušném období

- peněžní výdaje - úbytek peněžních fondů podniků

- časové rozlišení nákladů a výnosů: NPO, VPO

 

 

 

Klasifikace nákladů

1. druhové členění -externí náklady - prvotní

  • materiálové náklady - materiál, suroviny, el. energie, paliva,...

  • odpisy - pomyslné náklady - představují spotřebu strojů a zařízení

  • mzdové a osobní náklady - zahrnují se sem provize

  • finanční náklady

  • náklady na služby-náklady související s údržbou, opravami, přepravou výrobků, cestovné,

Podrobnější druhové třídění je uplatněno např. ve výkazu zisků a ztrát

Tyto skupiny můžeme rozdělit do dvou skupin:

  • interní náklady - druhotné (mezi útvary pod.) - mají komplexní charakter, na 1 výrobek je musím rozpustit

  • externí náklady - prvotní - mohu je zjistit

2. účelové členění

- podle útvarů

- podle výkonů (souvisí s kalkulačním členěním nákladů)

- náklady jednicové

  • náklady režijní

3. podle závislosti na změnách objemu produkce

  • fixní - s objemem produkce se nemění

  • variabilní - s objemem produkce se mění




Z dlouhodobého hlediska se všechny náklady chovají jako variabilní.

 

Další charakteristika nákladů

- celkové náklady - vynaložené na celkový objem produkce

- průměrné jednotkové náklady - podíl celkových nákladů a objemu produkce

- přírůstkové náklady - tvoří se přírůstek nákladů vyvolaný přírůstkem produkce

- marginální = mezní - jsou vyvolány přírůstkem produkce o jednotku

 

Evidence nákladů

FÚ zahrnuje náklady do účtové třídy 5

MÚ zahrnuje náklady do účtové třídy 8 a 9

 

Manažerské pojetí nákladů

  • umožňuje manažerské rozhodnutí, sleduje V a N

musí se respektovat náklady:

1. ekonomické (skutečné, relevatní), zahrnují i tzv. oportunitní (alternativní) náklady

  • oportunitní (alternativní náklady) – částka peněz, která je ztracena, když zdroje nejsou použity na nejlepší ušlou alternativu

  • explicitní – ty, které podnik platí (mají formu peněžních výdajů) účetně je sledujeme a realizujeme je

  • implicitní – nemají formu peněžních výdaj, obtížně vyčíslitelné (mzda, kterou by podnikatel obdržel při jiném zaměstnání)

  1. přírůstkové náklady – ty náklady, které jsou tímto rozhodováním ovlivněny; zbývající náklady se považují za irelevantní (utopené)

  2. časový horizont - rozlišuje krátkodobý a dlouhodobý pohled na N, v dlouhodobém pohledu jsou všechny N variabilní

 

Vývoj (chování) N charakterizují N funkce

 

Variabilní náklady:

- nadproporciální vývoj nákladů - náklady rostou mnohem rychleji než objem produkce

- podproporcionální vývoj - náklady rostou pomaleji než objem produkce

 

- degrese nákladů - pokles průměrných fixních nákladů na jednotku produkce - vede to k růstu zisku

- bod zvratu - podnik nedosahuje ani zisk ani ztrátu, kryje pouze výšku nákladů (fixních i variabilních)

- relativní úspora fixních nákladů - objem produkce zvednu a rozložím do většího objemu produkce

- nevyužité fixní náklady - nevyužité strojní kapacity

- extenzívní využití - využití v čase

- intensivní využití - měřené využití v množství

  1. Nákladové funkce

k dispozici v ruce

  1. Hodnota a její měření

  • hodnota Kč je odvozena od její kupní síly (na 1 Kč dostanu urč. mat. v hodnotě 1 Kč),

  • množství hotových peněz, které by určitá osoba dnes měla, místo toho, co by vlastnila určitý majetek,

  • hodnota 1 Kč v rámci různých období nelze srovnávat, aniž bychom je převedli na nějakou srovnatelnou veličinu – současná hodnota

  • odráží jak čas, tak riziko (odhad míry rizika),

  • hodnota majetku není vyjadřována jako jednorázově vynaložená částka odvozená od nákladů na pořízení věci, ale je výnosem (kapitalizací) budoucích výnosů,

  • čím déle se musí čekat na výnos, tím je tento výnos rizikovější a tím je nižší současná hodnota majetku (a naopak)

  • při rozhodování směřujících k max. zisku se srovnávají budoucí hodnoty, vybereme tu, která bude nejvýše převyšovat hodnotou náklady

  • vyjadřuje, jak je trhem (burzou a investory) hodnocena min. činnost podniku a jeho bud. výhled,

  • výsledek úrovně všech oblastí (likvidity, využití aktiv, využití dluhů a výnosnosti podn.)

  • úkolem managementu je zvyšovat hodnotu podniku

  • prvotním cílem podniku je maximalizace jeho budoucí hodnoty = souč. hodnota oček. budoucích čistých příjmů

1. Současná hodnota = Jn / rn r = 1 + p/100 r - úročitel

p – úrok. míra

2. A = jo rn (r-1) / rn - 1

A – hledaná roční splátka

jo – dlužná částka

r – úročitel

Jednotlivé splátky budou mít následující současnou hodnotu:

A/r + A/r2 + … = dlužná částka

  1. Zisk a rentabilita

Zisk je cílem a podnětem veškerého podnikání, ne však jediným. Podnikatelé sledují nejen další monetární cíle (zajištění platební pohotovosti, maximalizaci obratu aj.), ale i nemonetární cíle (získání nezávislosti a samostatnosti, dosažení hospodářské moci, dobré jméno firmy aj.).

Převažujícím kritériem rozhodování v podnikovém hospodaření je maximalizace zisku, který je hlavním zdrojem růstu podniku.

Zisk plní důležité funkce:

  • kriteriální - je kritériem pro rozhodování o objemu výroby, nových výrobcích, investicích

  • rozvojová - je hlavním zdrojem akumulace, tj. tvorby finančních zdrojů pro další rozvoj podniku

  • rozdělovací (důchodová) - rozdělování důchodů mezi vlastníky (dividendy), investory (úroky), zdroj pro placení daní

  • motivační - je základním motivem veškerého podnikání a může být základem hmotné zainteresovanosti pracovníků

Dva způsoby zvyšování zisku:

  • snižování nákladů, tj. zvyšování hospodárnosti

  • zvyšování výnosů

V zisku splývají kladné i záporné způsoby jeho získávání - zisk lze zvýšit nejen zvyšováním hospodárnosti ve výrobě, ale i zanedbáváním bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí, využívání monopolního postavení...

Zisk zjišťujeme z výkazu zisků a ztrát, sestavuje se měsíčně a uvádí se kumulovaně od počátku roku.

Zisk je důležitou součástí poměrových ukazatelů, především:

  • rentability podniku (Z/veškerý kapitál),

  • rentability vlastního kapitálu (Z/vlastní kapitál),

  • rentability výnosů, resp. Tržeb nebo obratu (Z/V, resp. Z/T, Z/obrat),

  • nákladové rentability (Z/N),

Zisk

  • účetní,

  • daňový - je určován daňovými zákony,

  • ekonomický - účetní zisk - implicitní náklady (úroky z vl. kapitálu a oportunitní mzdy), tento zisk by měl být základem pro různá podnikatelská rozhodnutí

Plánovaný zisk - rozdíl mezi plánovanými tržbami a plánovanými náklady,

méně zisku:

  • snaha zvýšit tržby - zvýšení prodaného množství a zvýšení ceny

  • snížení průměrných nákladů např. pomocí zvýšení produktivity práce

  • druhy zisku (ZÚOD, ZÚD, ZD)

  1. Výroba

V nejširším pojetí se výrobou rozumí každé spojení výrobních faktorů za účelem získání určitých výkonů.

V užším pojetí se výrobou rozumí vlastní výroba (průmysl, řemesla), poskytování služeb, doprava,… – nezařazuje se odbyt a financování.

V nejužším pojetí se výrobou rozumí jen zhotovení hmotných výrobků, resp. poskytování určitých služeb.

  • ovlivňuje efektivnost podniku a konkurenční schopnost jeho výrobků,

  • výrobce řeší tři základní otázky, co, jak a pro koho vyrábět

Plánování výroby (výrobního programu) – v ruce

Optimální struktura výroby

Výrobní kapacita - maximální objem produkce, který může výrobní jednotka vyrobit za určitou dobu - ideální, teoretická veličina, určují se další druhy kapacity:

  • praktická kapacita (počítá s určitými přestávkami),

  • normální kapacita (je ročním průměrem)

  • nominální kapacita (počítá se štítkovým výkonem a plnou dobu)

Kapacita

  • je závislá na technické úrovni strojů a výrobního zařízení, na době jejich činnosti, organizaci práce a výroby, kvalifikaci pracovních sil, použitých surovinách apod.

  • obecně ji můžeme vyjádřit jako výsledek jejího výkonu a doby, po kterou je v činnosti

  • do činnosti vyjadřujeme pomocí časových fondů

  1. Nákup

k dispozici psané v ruce

  1. Odbyt

  2. Význam prodeje – vše, co bylo vyrobeno, musí být realizováno

Prodej – specializovaná ekonomická činnost, která realizuje transakce. Akt směny. Prodej je za protihodnotu (peníze) Obchod – nákup uspokojování potřeb.

Prodej – závazek dodávajícího dodat zboží a předat vlastnická práva na kupujícího

Kupující má závazek převzít zboží a zaplatit požadovanou (kupní) cenu

Odbyt – prodej výrobních podniků, prodej u obch. podniků

zbytek viz přednášky

  1. Investiční činnost

viz Synek fialový str. 273 nebo v ruce

  1. Rozhodování o investicích

Rozhodování o investicích patří k nejdůležitějším manažerským rozhodnutím – slouží řadu let, zatěžují ekonomiku podniku především FN, představují peněžní výdaje – do N podniku vchází formou odpisů až při svém využívání,

Nesprávná investice – vážné problémy, podnik se neobejde bez investice; investiční plán je součást strateg. plánu.

Rozhodujícími kritérii pro posuzování investice je její:

  • výnosnost (rentabilita), tj. vztah mezi výnosy (přesněji - peněžními příjmy), které investice za dobu své existence přinese, a náklady, které její pořízení a provoz stojí,

  • rizikovost, tj. stupeň nebezpečí, že nebude dosaženo očekávaných výnosů,

  • doba splacení, tj. doba přeměny investice zpět do peněžní formy

Postup hodnocení efektivnosti investic:

  1. určení kapitálových výdajů na investici

kapitálové výdaje tvoří:

  • pořizovací cena investice (nákupní ceny + veškeré pořizovací náklady)

  • zvýšení čistého pracovního kapitálu (zvýšení OM - zvýšení krátk. závazků)

  • výdaje spojené s prodejem a likvidací nahrazovaného IM

  • daňové vlivy aj.

  1. odhadnutí budoucích peněžních příjmů, které investice přinese, a rizika, se kterým jsou tyto příjmy spojeny,

  2. určení „ nákladů na kapitál“ vlastního podniku,

  • financuje-li firma celou investici vlastním kapitálem - nákladem je požadovaný výnos z kapitálu,

  • je-li financována úvěrem, pak nákladem je úrok z úvěru

  1. výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů (cash flow)

Pro hodnocení efektivnosti musíme mít kritérium, podle kterého budeme investici posuzovat, cílem je snížení nákladů, zvýšení výroby nebo zisku, kritériem jejich hodnocení proto musí být míra splnění těchto cílů. Za obecný efekt investic považujeme cash flow.

Dvě skupiny metod hodnocení investic:

  • metody statické - nepřihlíží k působení faktoru času, použijeme u méně významných projektů s krátkou dobou životnosti a v případech, kdy diskontní faktor je nízký

  • metody dynamické - přihlíží k působení faktoru času a základem je aktualizace všech vstupních dat vstupujících do výpočtů

K hodnocení investic se používají tyto metody:

  1. metoda výnosnosti (ziskovosti, rentability) investic

  • statická metoda

  • za efekt z investice se považuje zisk

  • výnosnost investice rI se počíta podle vzorce: rI = Zr / IN,

Zr - průměrný čistý roční zisk plynoucí z investice

  • protože ve vzorci se používá průměrný roční zisk (po zdanění), lze takto srovnávat i projekty s různou dobou životnosti a s různou výši investičních nákladů a objemu výroby

  • nebere v úvahu všechny peněžní příjmy, ale pouze zisk,

  • nebere v úvahu působení faktoru času a nepřihlíží k rozložení zisku v času

  1. metoda doby splacení

  • doba splacení - takové období, za které tok příjmů přinese hodnotu rovnající se původním nákladům na investici

DS = náklady na investici / roční cash flow

  • čím je kratší doba splacení, tím je investice výhodnější, doba splacení musí být kratší, než je doba životností investice

  • nevýhodou je, že nebere v úvahu výnosy po době splacení a časové rozložení výnosů v době splácení Þ nemůže být všeobecnou mírou pro posuzování investic

  • poskytuje důležitou informaci o riziku investice a o likviditě investice

  • vylepšením metody je pracování s diskontovanými hodnotami

  1. metoda čisté současné hodnoty

  • čistá současná hodnota (ČSHI) představuje rozdíl mezi současnou hodnotou očekávaných příjmů (cash flow - SHCF) a náklady na investici

ČSHI = SHCF - IN

  • je-li čistá současná hodnota investice kladná, investici můžeme přijmout, je-li čistá současná hodnota rovna nule, bylo docíleno právě požadované výnosnosti, je-li čistá současná hodnota záporná, investici musíme odmítnout

  • považuje se za nejpřesnější metodu investičního rozhodování,

  • je založena na zohlednění časové hodnoty peněz

  • bývá doplněna indexem současné hodnoty (index výnosnosti)

IV = SHCF / IN

  • je-li hodnota indexu IV > 1, můžeme investici přijmout,

  • indexu využijeme při srovnávání variant - vybereme tu, jejíž index výnosnosti je větší

  1. metoda vnitřního výnosového procenta

  • založena na koncepci současné hodnoty,

  • spočívá v nalezení diskontní míry, při které současná hodnota očekávaných výnosů z investice se rovná současné hodnotě výdajů na investici:

SHCF = IN

  • viz otázka č. 16

  • metoda nákladová

    • podstatou je převedení jednorázově vynaložených nákladů na roční náklady pomocí koeficientu,

    • efektivnější je ta varianta, která dosáhne nižších celkových ročních (průměrných) nákladů

     

    1. Finanční řízení

    viz fialový Synek 317 nebo vypracované v ruce

    3 oblasti- peněžní a kapitálové trhy

    - investování

    - podnikové finance

     

    - úloha podnikových financí roste

    - dříve - zajistit peníze na výrobu a prodej, jak to určil marketing a management

    - finanční management řídí celou činnost podniku

     

    Financování

    - užší pojetí - získávání finančních zdrojů ve všech formách jeho použití

    - širší pojetí - pojetí - všechny finanční operace a rozhodování ve všech životních cyklech firmy

     

    úkoly finančního řízení:

    1. získávání kapitálu (pro běžné i mimořádné potřeby podniku), rozhodování o struktuře kapitálu a jeho změnách (zda získat úvěr, nebo navýšit základní jmění)

    2. rozhoduje o umístění kapitálu - kam bude kapitál směřovat

    3. rozhodování o rozdělení zisku - reinvestování - celý zisk nebo jeho část znovu vracím do výrobního procesu investice - samofinancování

    4. řídí hospodářskou stránku činnosti podniku

    - rozhoduje

    - plánuje

    - zaznamenává