Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

Vznik Evropské unie a její orgány

Vznik Evropské unie a její orgány

Evropská unie je společenství demokratických států spojených zásadami svobody právního státu a úcty k lidským právům, jež se rozhodly vzájemně spolupracovat a postupně se integrovat v nadnárodní strukturu, která je výhodná pro všechny zúčastněné země. Cílem těchto integračních procesů bylo především zajistit mír a bezpečnost na kontinentu zpustošeném druhou světovou válkou. Významným motivem sbližování byla touha Německa a Francie už spolu nikdy neválčit a zajistit trvalé přátelské vztahy mezi oběma národy. Důležitým aspektem evropské integrace byl i rozměr ekonomický. Propojování národních ekonomik mělo přispět k řešení ekonomických problémů a přinést prosperitu. EU v současnosti tvoří tři pilíře. Prvním jsou těsně integrovaná původní Společenství, tedy Evropské společenství uhlí a oceli ESUO, Evropské hospodářské společenství EHS a Evropské společenství pro atomovou energii EUROATOM. Jejich vznik spadá do 50. let a jednotným právním rámcem je Maastrichtská smlouva těchto Společenství – smlouva o Evropské unii. Název „Evropská společenství“ se od roku 1967 začal používat souhrnně pro ESUO, EHS, EUROATOM. Z těchto původních Společenství zaujímalo vždy zvláštní postavení EHS, protože svůj hospodářský cíl postupně doplňovalo dalšími hospodářskými politikami. Aby se toto zohlednilo bylo v Maastrichtské smlouvě rozhodnuto přejmenovat EHS právě na Evropské společenství ES.



V rámci Společenství fungují společné politiky, orgány nadstátního charakteru a platí v nich tzv. komunitární právo nadřazené právu národnímu. Základem těchto Společenství je jednotný trh bez vnitřních hranic. Druhý pilíř EU tvoří společná zahraniční a bezpečnostní politika. Třetím pilířem je spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí. Se vznikem EU se taká zavedlo občanství Unie: každá osoba, která je příslušníkem členské země, se zároveň stala občanem Unie. Občanství Unie však nenahrazuje státní příslušnost členského státu, nýbrž ji doplňuje.

Evropská unie sestává v současnosti z 15 států. Jsou to Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Irsko, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie. Ustavujícími členy bylo šest zemí: Belgie, Francie Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko, které v letech1951 a 1957 podepsali zakládající smlouvy. K prvnímu rozšíření došlo v lednu roku 1973. Žádost o vstup do EU předložily kromě České republiky také Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maroko a další.

Orgány Evropské unie- na pomyslném vrcholu je tzv. Evropská rada, která se schází k jednání minimálně dvakrát ročně. Jedná se o setkání hlav států nebo vlád členských zemí EU. Nejvyšší představitelé projednávají nejzávažnější problémy a závěry, k nimž dospějí se pak musí řídit všechny orgány EU. Evropská rada dává podněty pro rozvoj Unie a vymezuje její politické směřování. Každodenní plnění úkolů však řídí další orgány Společenství. Evropský parlament se podílí na vytváření legislativa vedle toho schvaluje a kontroluje rozpočet Unie.

Evropský parlament má celkem 626 členů, přičemž počet poslanců za jednotlivé členy Unie je úměrný počtu obyvatel v členských zemí. Nejvíce mandátů tak například připadá na Německo. Pravidelné přímé volby se konají jednou za pět let. Oficiálním sídlem Evropského parlamentu je Štrasburk, kde probíhají plenární zasedání. Výbory ovšem jednají v Bruselu a výkonné funkce Evropského parlamentu plní sekretariát, jehož část sídli v Lucemburku. 17437isv21cpn5o

Rada Evropské unie je rozhodující institucí Unie se zákonodárnými i výkonnými pravomocemi. Je složena z resortních ministrů vlád členských států vždy podle problematiky, o níž se jedná. Při rozhodování v Radě nemají všichni členové stejnou váhu hlasů. Ta záleží na velikosti země. V předsednictví rady se střídají státy vždy po šesti měsících. Rada zasedá většinou v Bruselu.

Evropská komise vystupuje většinou jako navrhovatel zákonodárství, vykonavatel jednotlivých politik a programů. Dohlíží také nad dodržováním smluv a uváděním legislativy do praxe. Má značné výkonné pravomoci a vystupuje i jako vyjednavač v mezinárodních ekonomických vztazích. Je složena z komisařů, kteří svou funkci vykonávají nezávisle na národních vládách s jedinou snahou - prosazovat obecný zájem EU.

Soudní dvůr Evropských společenství řeší spory, které mohou vzniknout při výkladu a aplikaci smluv či další legislativy Společenství. V tom pomáhá také tzv. Soudní první instance. Soudní dvůr tvoří 15 soudců a 8 generálních advokátů.

Evropský účetní dvůr přezkoumává účetnictví všech příjmů a výdajů a chrání finanční zájmy Unie před podvody a nesrovnalostmi. sp437i7121cppn

Pokusila jsem se maximálně zestručnit fakta o Evropské unii a nyní ke vstupu ČR do EU.

Vstup České republiky do EU

Kroky, které podnikla Česká republika pro vstup do EU

Česká republika zatím členem Evropské unie není. O sbližování s Unií se začalo uvažovat záhy o roku 1989. Již v prosinci 1991 podepsala tehdejší ČSFR s Evropským společenstvím Asociační dohodu neboli dohodu o přidružení mezi Českou republikou na straně jedné, a Evropským společenství na straně druhé. Ta jasně stanovila, že cílem přidružení je členství ve sjednocené Evropě. Nestihla ovšem projít ratifikačním procesem v zemích Společenství do doby zániku Československa. Znovu – již jako samostatný stát – podepsala ČR Evropskou dohodu roku 1993. Téhož byla schválena Evropským i českým parlamentem, poté ji schválili členské země EU a v roce 1995 vešle tato dohoda v platnost. O vstup do EU požádala ČR v roce 1996.

Jaké jsou naše šance a rizika?

Každý by se mě asi připravit na to, že vstup do EU bude znamenat další náraz po revoluci.

První šok zažijí české firmy, které budou muset přijmout poměrně velké množství zásad společné obchodní politiky, standardů, ekologické, sociální ochrany, v oblasti zdraví a pohodlí zvířat. Tyto kroky vyvolávají významné zvýšení nákladů celé podnikatelské sféry, a tím snížení dnešních výhod v oblasti nízkých mezd a nákladů. Společně s tvrdší konkurencí zahraničních firem to povede ke krachu zejména malých a středních podniků.

V souvislosti s přijetím evropského práva, zvláště v ochraně prostředí, bude rovněž stát nucen vynaložit poměrně velké prostředky i za cenu vyššího schodku veřejných rozpočtů. Stejný tlak bude na zvýšení spotřebních daní a daní z přidané hodnoty.



Cenová hladina v České republice se nachází na úrovni 39 procent zemí EU a 36 procent příčinou je nižší produktivita práce, levnější pracovní síla a pochopitelně nižší výkonnost ekonomiky. Právě výše uvedené skokové přijímání určitých standardů vyvolá fázi zvýšení nákladů podnikové sféry a tlak na zvýšení cenových hladin. Nejvýznamnější vliv to bude mít na zvýšení cen potravin, a to v důsledku přijetí společné zemědělské politiky při odstranění překážek obchodu uvnitř Unie. Potenciál růstu těchto výrobků je zhruba 40 – 45 procent. Všechny tyto faktory přispějí v krátkodobém horizontu pěti let k výraznějšímu růstu nezaměstnanosti, přičemž je těžké odhadnout o kolik. Mimo jiné to bude záležet na schopnostech českých diplomatů a politiků, jaká vyjednají s Evropskou unií přechodná období, kdy by mělo dojít k rozložení některých kroků.

To co se bude dít po vstupu do EU, můžeme nazvat druhou modernizací. První proběhla na začátku devadesátých let a byl pro ni typický odchod lidí ze zemědělství na informace a nové technologie. Současně to byl éra obrovských investic do životního prostředí a infrastruktury. Po několikaleté relativní stagnaci nastane druhý skok spojený s tzv. deindustrializací. Ve Studii o sociálních a ekonomických dopadech vstupu do EU se uvádí, že národohospodářská struktura ČR se v mezinárodním srovnání stále vyznačuje předimenzovaností průmyslu a poněkud nižším podílem služeb. Pohyb pracovních sil bude spojen s konceptem celoživotního učení a flexibilních změn profesí. Všechny tyto aspekty budou mít jistě vliv na výkonnost ekonomiky a vyšší produktivitu práce. Jen pro srovnání. V roce 1999 dosahovala výkonnost ekonomiky ČR /HDP v paritě kupní síly na obyvatele/ 60 procent EU. Takovou výkonnost jako my mělo před vstupem například Řecko či Portugalsko a jejich výkonnost se pět let a více let po vstupu zvýšila. Důvodem byly i vyšší dotace, které dnes země střední a východní Evropy v takovém množství zcela jistě nedostanou.

Náš vstup do Unie je předmětem také mnoha obav od členů patnáctky, především Rakouska a Německa. Naše čistá mzda se nachází na úrovni čtvrtiny Německa nebo Rakouska. Němci proto navrhují zákaz volného pohybu pracovních sil po dobu sedmi až devíti let. Rakouský požadavek mluví o naprosté volnosti za předpokladu vyrovnání mezd na osmdesát procent Rakouska. Dodejme, že především zahraniční stavební a jiné firmy už léta operují na českém trhu.

Představy našich západních sousedů jsou neodůvodněné. Největší zájem z naší strany je o práci v Německu – devět až dvacet tisíc ročně, v Rakousku jen dva až čtyři tisíce. Naopak českým problémem bude únik „mozků“ do těchto zemí.

Řešení?

Kdo jen trochu zná historii, ví, že dějiny nesměřují k něčemu určitému, stejně tak Evropská unie není tisíciletým královstvím lásky a pravdy. Má poměrně velké problémy se svou vlastní identitou. Na druhou stranu jde o velmi silné ekonomické uskupení a vně může být jenom velmi silný subjekt nebo naopak stát, jehož občanům nebude vadit relativní zaostávání. Česká republika je státem závislým na exportu, který se ze sedmdesáti procent realizuje na trhy EU a zbytek do okolních zemí, jež chtějí být členy Unie. Proto jsou hlavní důvody pro vstup ekonomické, přestože ani bezpečnostní nejsou nedůležité.

Práva občana v EU

Občanstvím se nerozumí státní příslušnost, jedná se o určitá práva a svobody, které by nám po vstupu náležely. Jak již bylo řečeno, tyto práva nenahrazují občanství v členském státě , ale doplňují.

Členové Unie mají právo svobodně cestovat a pracovat a žít v kterémkoliv členském státě. Nejen zaměstnanci, ale i studenti, důchodci a uchazeči o práci, by už nyní měli mít snadnější přístup k sociálnímu zabezpečení v jiném členském státě.

Dále každý občan EU může bydlet v jiném členském státě než ve svém vlastním a volit tam v obecných volbách a ve volbách do Evropského parlamentu. Také se může každý občan ucházet o zvolení za stejných podmínek jako jeho státní příslušníci.

Každý má právo na konzulární či diplomatickou ochranu, navštíví-li zemi, která není členem EU.

Použitá literatura:

100 otázek a odpovědí o Evropské unii: Martin Maňák

Jak funguje Evropská unie: Ramiro Cimbrián

Reflex. Lidové noviny