Referaty
Home
Anglictina
Biologie
Chemie
Dejepis-Historie
Diplom-Projekt
Ekonomie
Filozofie
Finance
Fyzika
Informatika
Literatura
Management
Marketing
Medicina
Nemcina
Ostatni
Politika
Pravo
Psychologie
Public-relations
Sociologie
Technologie
Zemepis-Geografie
Zivotopisy




Téma, Esej na téma, Referátu, Referát, Referaty Semestrální práce:

PRVKY SKUPINY CHRÓMU

PRVKY SKUPINY CHRÓMU

Prvek
CHRÓM
MOLYBDEN
WOLFRAM
Značka
Cr
Mo
W
Atomová hmotnost
52,01
95,95
183,86
Hustota v g*cm-3
6,9
10,2
19,3
Teplota tání v °C
1900
2620
3380
Teplota varu °C
2600
3700
6000
Stupeň oxidace
+6;+5;+4;+3;+2;+1
+6;+5;+4;+3;+2
+6;+5;+4;+3;+2

Chróm Cr



Je stříbrobílý až namodralý kov, velmi tvrdý, křehký a tažný. Za normální teploty je mimořádně odolný. Na vzduchu se neoxiduje ani za vlhka. Při zahřívání v kyslíkovém plameni za jiskření shoří. Neporušuje se ani kyselinou dusičnou, ani směsí okysličujících kyselin. Pozvolna reaguje s málo zředěnými kyselinami chlorovodíkovou, bromovodíkovou a sírovou. Přímo se slučuje s halogeny, se sírou, dusíkem, uhlíkem a křemíkem, borem a s některými kovy, ale jen v žáru.

Chemicky nejdůležitější ruda je chromit (FeO * Cr2O3); technický význam má i krokoit (PbCrO4). Chromit se pro technické účely zpracovává na slitinu chrómu se železem – ferrochrom – přímou redukcí uhlím:

FeO * Cr2O3 + 4 C ® Fe + 2 Cr + 4 CO

 

Výroba:

K výrobě čistého chrómu je třeba připravit z chromitu čistý oxid chromitý, z něhož se aluminotermickou redukcí získá chrom:

Cr2O3 + 2 Al ® Al2O3 + 2 Cr.

Elektrolytického vylučování chrómu se využívá k přípravě ochranných povlaků na jiné kovy.

 

Sloučeniny a jejich použití: 33881xid89pdq8h

Oxid chromitý Cr2O3

Ve vodě nerozpustný zelený prášek. V krystalickém stavu je černý, kovově lesklý. Používá se ho jako olejové a vodové barvy, kterou se natírají dřevěné a kovové předměty vystavené dešti a součástky strojů. Používá se též v tiskařství, ve sklářském a keramickém průmyslu a při malbě na porcelán.

Oxid chromový CrO3

Vylučuje se v podobě tmavočervených jehličkových krystalků po přidání velkého množství koncentrované kyseliny sírové do koncentrovaného roztoku chromanů nebo dichromanů alk. kovů. Je bez zápachu a velmi jedovatý, rozrušuje organické látky; je hygroskopický, ve vodě se dobře rozpouští na směs kyseliny chromové a dichromové. Oxid chromový je neobyčejně silné oxidační činidlo. S mnohými látkami reaguje explozívně. Používá se v preparativní chemii jako oxidační činidlo, v lékařství jako leptadlo.

Peroxid chromu CrO5

Je tmavomodrá látka. Slouží ke kvalitativnímu důkazu chromanů.

Chromany CrO42- id881x3389pddq

Jsou soli odvozené od kyseliny chromové. Jsou analogické síranům a vznikají oxidací chromitých solí v zásaditém prostředí. Tvoří žluté krystalky. Soli chromité a chromany slouží k barvení tkanin, k moření a leptání, v kožařském průmyslu k přípravě trvanlivých chromových kůží. Chromany a dichromany jsou silná oxidační činidla, používaná v průmyslu dehtových barviv a ve fotografii.

Dichroman draselný K2Cr2O7

Tvoří oranžově červené destičky. Používá se v odměrné analýze.

Molybden Mo

V přírodě se nachází v podobě nerostů, hlavně jako molybdenit MoS2 a wulfenit PbMoO4. Pro průmyslové účely se molybden používá v podobě slitiny se železem pod názvem ferromolybden. Kompaktní molybden je stříbrobílý, lesklý, značně tvrdý kov; při vyšší teplotě se dá kovat i svářet, dobře vede elektrický proud. Molybden je na vzduchu za normální teploty stálý, při žíhání se oxiduje na oxid molybdenový MoO3. S fluorem se slučuje už za chladu, s bromem a chlorem za zvíšené teploty a s uhlíkem pouze v žáru a tvoří karbidy. Používá se k výrobě speciálních ocelí, které jsou velmi pevné a houževnaté. Molybdenové dráty slouží v žárovkách jako nosiče wolframového vlákna.

 

Výroba:

Šedý práškový molybden, se připravuje redukcí oxidu molybdenového vodíkem.

 

Sloučeniny a jejich použití: 33881xid89pdq8h

Oxid molybdenový MoO3

Je jemný bílý prášek, který zahříváním žloutne. Ve vodě a ve většině kyselin je nerozpustný, rozpouští se v kyselině fluorovodíkové a v koncentrované kyselině sírové. Snadno se rozpouští v alk. louzích, ve vodných roztocích amoniaku a uhličitanů za vzniku molybdenanů, solí kyseliny molybdenové H2MoO4.

Molybdenan amonný (NH4)2MoO4

Bezbarvá ve vodě dobře rozpustná sloučenina. Z vodného roztoku se vylučuje jako tetrahydrát heptamolybdenanu hexaamonného (NH4)6[Mo7O24] * 4 H2O. Roztoku molybdenanu amonného v kyselině dusiční se používá jako činidla k důkazu kyseliny fosforečné (např. v průmyslových hnojivech).

Wolfram W

V přírodě se wolfram nachází hlavně ve formě wolframanů, jako wolframit, scheelit a stolzit. Pro průmyslové účely se wolfram přopravuje v podobě slitiny se železem (jako ferrowolfram). Je to bílý lesklý kov. Za běžné teploty na vzduchu stálý, zahříváním se oxiduje na WO3. Reaguje a alk. oxidačními taveninami, s fluorem už za studena, s chlorem až v červeném žáru. Používá se při výrobě speciálních ocelí, které mají tvrdost, pružnost a pevnost v tahu. Pro svůj vysoký bod tání a malou těkavost se wolfram používá na vlákna elektrických žárovek.

 

Výroba:

Šedý práškový wolfram se připravuje redukcí oxidu wolframového WO3 vodíkem.

 

Sloučeniny a jejich použití: 33881xid89pdq8h

Oxid wolframový WO3

Je citrónově žlutý jemný prášek. Ve vodě a v kyselinách je nerozpustný, rozpustný je však v alk. hydroxidech za tvorby wolframanů, solí kyseliny wolframové H2WO4.

Wolframan sodný Na2WO4

Je bezbarvá, ve vodě dobře rozpustná látka. Varem s silnými kyselinami se rozkládá za vyloučení žluté kyseliny wolframové. Je výchozí sloučeninou pro přípravu jak sloučenin wolframu, tak i čistého kovu.


PRVKY SKUPINY MANGANU – prvky VII. A skupiny

Prvek
MANGAN
TECHNECIUM
RHENIUM
Značka
Mn
Tc
Re
Atomová hmotnost
54,94
(99)
186,22
Hustota v g*cm-3
7,21
11,5
20,9
Teplota tání v °C
1247
2300
3150
Teplota varu °C
2030
-
5500
Stupeň oxidace
+7;+6;+5;+4;+3;+2;+1
 
+7;+6;+5;+4;+3;+2;+1

Mangan Mn



Je stříbrošedý až ocelově šedý kov, velmi tvrdý a křehký. S kyselinami reaguje za vzniku solí a vodíku. Při zahřívání na vzduchu shoří na oxidy (MnO + Mn2O3. Mangan je po železe nejrozšířenějším těžkým kovem. V malých množstvích se nalézá téměř všude. Nejdůležitější manganovou rudou je burel MnO2, dále braunit Mn2O3, manganit MnO(OH), hausmanit Mn3O4 a dialogit MnCO3. Mangan je kov vzhledem se podobající železu, na rozdíl od něho je však tvrdý a velmi křehký. V čistém stavu je mangan stříbřitě bílý, obsahuje-li uhlík je šedý jako litina. V kompaktním stavu je na vzduchu stálý, jemně rozptýlený se snadno oxiduje a někdy je dokonce pyroforní. Mangan je znám ve čtyřech modyfikacích. Ve zředěných kyselinách se rozpouští za vývoje vodíku, v koncentrované kyselině sírové za vývoje oxidu siřičitého a v kyselině dusičné za vývoje oxidu dusnatého. V proudu chloru shoří na chlorid manganatý MnCl2. S fluorem, bromem a jodem se slučuje přímo. Při žíhání se slučuje se sírou, uhlíkem, křemíkem a borem; neslučuje se však přímo s vodíkem. Mangan se používá především k desoxidaci železa a oceli. K tomu jsou nejvhodnější slitiny s manganem (feromangan, zrcadlovina). Ale i u jiných slitin, zvláště bronzů, slouží jako desoxidační přísada. Slitina manganu s mědí (manganin) je vhodná k výrobě přesných odporů. Mnohých sloučenin manganu se používá jako pigmentů, např umbra, manganová hněď apod.

 

Výroba:

Kovový mangan se připravuje aluminotermickou reakcí:

3 Mn3O4 + 8 Al ® 9 Mn + 4 Al2O3

 

Sloučeniny a jejich použití: 33881xid89pdq8h

Hydroxid manganatý Mn(OH)2

Je bílá ve vodě nerozpustná látka, která na vzduchu rychle hnědne v důsledku oxidace na hydroxid manganičitý.

Hydroxid manganičitý Mn(OH)4

Je hnědá látka, chemicky podstatně aktivnější než bezvodý oxid manganičitý. Snadno se dehydratuje.

Oxid manganatý MnO

Zelená, ve vodě téměř nerozpustná látka s výrazně zásaditým charakterem. S kyselinami tvoří soli manganaté.

Oxid manganitý Mn2O3

Černý amorfní prášek, jenž se získává zahříváním oxidu manganičitého na vzduchu při 530° až 940°C. Má ještě zásaditý charakter. Při rozpouštění v kyselinách vznikají soli manganité, oxidačně-redukčí reakcí vzniká manganatá sůl a oxid manganičitý.

Oxid manganičitý MnO2 (burel)

Černá ve vodě nerozpustná látka. Má amfoterní charakter. Rozpouštěním v kyselinách i v roztocích hydroxidů poskytuje soli, které jsou v rozpuštěném stavu nestálé. V kyselém roztoku mají snahu se redukovat, ale silnými oxidačními činidly se oxidují na manganistany. V zásaditých taveninách se oxidují na manganany. Oxid manganičitý je dobrým katalizátorm, např. ve směsi s oxidem měďnatým se ho používá ke spalování oxidu uhelnatého. V suchých článcích slouží jako depolarizační činidlo, dále se ho používá k barvení skla na fialovo, k přípravě fermeže a k laboratorní přípravě chloru. Rozkládá se při teplotě nad 350°C.

4 MnO2 « 2 Mn2O3 + O2

Oxid manganistý Mn2O7

Je tmavá, olejovitá látka. Má silně oxidační účinky. Připravuje se podle rovnice:

2 KMnO4 + H2SO4 ® K2SO4 + Mn2O7 + H2O

Síran manganatý MnSO4

Tvoří tmavofialové až černé lesklé hranolky. Ve vodě je rozpustný a dává intenzivně červenofialový roztok. Je oxidačním, bělícím a desinfekčním prostředkem. Soli manganaté jsou v roztoku růžové, soli manganisté červenofialové.

Technecium Tc

Radioaktivní prvek, nejstálejší izotop 99Tc, poločas rozpadu 2,12 * 105 roků (212 tisíc roků). V přírodě se navyskytuje. Technecium připravili jadernou reakcí G. Pierre a E. Segré roku 1937. Existenci tohoto prvku i jeho vlastnosti předpověděl už r. 1871 D. I. Mendělejev na základě periodické soustavy a pojmenoval ho eka-mangan. Chemické vlastnosti technecia jsou podobné vlastnostem manganu a rhenia.

Rhenium Re

Existenci a vlastnosti rhenia předpověděl r. 1871 ruský chemik D. I. Mendělejev na základě periodické soustavy prvků a nazvaj je dvimangan. Rhenium je velmi vzácný prvek. Jeho obsah v zemské kůře je asi desetimilióntina procenta. Vzhledem se podobá platině, v čistém stavu je to poměrně měkký a kujný kov. Rhenium se na vlhkém vzduchu pomalu oxiduje a vzniká kyselina rhenistá HReO4. Žíháním rhenia v proudu kyslíku vzniká těkavý oxid rhenistý. Rhenium se dobře rozpouší v kyselině dusičné. Tavením rhenia s alk. hydroxidem za přístupu kyslíku vznikají soli kyseliny rhenisté. Rhenium se používá např. k výrobě hrotů plnících per, elektrod pro elektroanalýzu apod.

Výroba:

Získává se z odpadu při výrobě mědi a molybdenu.

Sloučeniny a jejich použití: 33881xid89pdq8h

Oxid rhenistý Re2O7

Žlutá krystalická látka, která se rozpouští ve vodě za vzniku kyseliny rhenisté HReO4.

Rhenistan draselný KReO4

Je bezbarvá krystalická látka. Je výchozí látkou pro přípravu ostatních sloučenin rhenia.